Máte v rukou nevelkou publikaci, knížečku, která pojednává o depresi. Snaží se Vám vysvětlit, co znamenají termíny jako nálada, emoce, úzkost, co vše se skrývá pod označením deprese. Objasňuje Vám, že deprese je duševní porucha, duševní nemoc. Nemoc, která svou přítomností, svým obrazem, svými projevy sužuje nejenom samotného pacienta, ale i jeho blízké.
Knížka se věnuje zejména depresi seniorů. A to ze dvou důvodů.
Správné rozpoznání přítomnosti deprese nebývá snadné. Deprese je často přehlédnuta, nedoceněna, je opomenuta už jen možnost jejího výskytu. Je tomu tak u jedinců mladšího či středního věku, o to více to platí u seniorů.
A za druhé, deprese ve vyšším věku má své odlišnosti, a to jak v příznacích, průběhu, tak i léčbě.
Publikace Vám má spolu s vysvětlením Vašeho lékaře pomoci srozumitelným a laickým jazykem pochopit úskalí této nemoci. Bude užitečná jak pro nemocné, tak pro jejich blízké.
Emoce vyjadřují subjektivní (vlastní, osobní) vztah jedince k sobe samému a ke svému okolí. Doprovázejí všechny duševní projevy člověka, téměř vždy mají i své tělesné projevy.
Emoce jsou obrazem i důsledkem toho, zda je nám něco příjemné nebo nepříjemné, zda máme k něčemu kladný či záporný postoj, zda pociťujeme uspokojení či nikoliv.
Nálada je dlouhodobější emoční reaktivita, dlouhodobější sklon reagovat podobnými emocemi, emocemi určitého směru.
Jestliže je člověk šťastný a spokojený, pak v tomto období reaguje na většinu okolností kolem sebe pod vlivem tohoto rozpoložení, této nálady. Má pocit, že práce se mu daří, velké problémy nejsou tak zásadní, jak by se mohlo zdát. Obráceně tomu bude, jestliže se člověk cítí nešťastný, nespokojený.
Deprese je chorobná nálada. Znamená snížení emoční reaktivity, snížené sebehodnocení, sebevědomí. Projevuje se smutkem, pocitem ztráty perspektiv, výčitkami, plačtivostí, často je přítomno i celkové zpomalení. Je provázena ztrátou schopnosti prožívat radost, smát se, objevuje se i bezradnost
Úzkost (cizím slovem anxieta) je obava, je to strach, který nemá jasný obsah, nebo jde o strach neopodstatněný, z nekonkrétních maličkosti. Bojím se a nevím čeho. Nebo: bojím se, ale je to naprostá maličkost, která mi nemůže ublížit.
Úzkost je vždy spojena s pocitem vnitřního napětí, neklidu, tenze. Vyskytují se vegetativní příznaky - třes prstů, pocení, zrychlený srdeční pulz a další.
Pro úplnost vysvětlíme i termín fobie, a to proto, že je to také porucha emocí. Zmíníme se o ní ale jen okrajově, protože v obrazu deprese se téměř nevyskytuje. Fobie je chorobný strach z konkrétní situace, z konkrétního předmětu. Je to strach, který jedinec není schopen potlačit, zahnat. Nemocný chápe, že jde o strach nesmyslný, ale nemůže se ho sám zbavit. Patří sem například strach z uzavřených prostorů, strach z (nejedovatých) pavouků, myší a dále a dále.
Depresivní nálada je pro nemocného něco nového, dosud v běžném žití nepoznaného. Je to nová emoční kvalita, která trvá po většinu dne nejméně dva týdny. Změna nálady je provázena ztrátou zájmů a potěšení při aktivitách, které jsou normálně příjemné, poklesem energie a zvýšenou unavitelností, pracovní nevýkonností. Nemocní ztrácí sebedůvěru, objevují se neopodstatněné výčitky, někdy se dokonce vyskytují myšlenky na nežití, na smrt i na sebevraždu. Přítomny jsou poruchy soustředění, přechodné zhoršení schopnosti myslet, správně hodnotit. Objevují se poruchy spánku (nespavost nebo naopak nadměrná potřeba spánku), změny chuti k jídlu - depresivní nemocný muže jak odmítat jídlo, protože mu nechutná, tak se může přejídat. Jak jsme již uvedli, deprese může být provázena řadou tělesných obtíží.
Deprese je závažné a život ohrožující onemocnění, jehož první dochovaný popis pochází již ze 4. století před naším letopočtem.
Deprese je nemoc.
Deprese není pouze rozlada, smutná nálada, která vznikla v důsledku starostí, hádky či špatného počasí.
Deprese je charakterizována přinejmenším těmito čtyřmi skupinami příznaků:
Objevuje se smutek. Ten má naprosto odlišnou kvalitu od reaktivního, situačního smutku. Nejde o běžný smutek všedního dne. Tento je zcela novým pocitem, je prožíván jako životní tíseň, jako životní prázdnota. Nemocný není schopen prožít potěšení, ztrácí zájem o činnosti, které dříve prováděl s radostí a uspokojením. Tíseň je natolik velká, že ve svém smutku není často schopen ani plakat.
Pacient se nedokáže soustředit, rozhodnout, vyjádřit, je váhavý, ztrácí sebedůvěru, cítí se zbytečný, objevují se výčitky, které nemají reálný podklad, prožívá pocity viny, beznaděj, pesimismus. Objevují se myšlenky na sebevraždu. Nemocný selhává po stránce myšlenkové, není schopen se správně orientovat v úkonech, které dříve řešil bez problémů.
Jsou dvě možností: buď se objeví celkové zpomalení, chudá mimika, vázne komunikace. Mluvíme o inhibované psychomotorice. Tato forma bývá častější. Druhou možností je agitovanost: neklid, hyperaktivita, nespavost, neposednost, nucení bezúčelné chodit či dokonce pobíhat. Tato forma bývá spojena s výraznou úzkostí.
Nemocný je unavený a snadno unavitelný, má pocit nedostatku energie, ztrácí chuť k jídlu nebo se naopak přejídá, trpí nespavostí nebo zvýšenou nutností spánku, může trpět zácpou nebo průjmy. Vyskytnou se neurčité bolesti po celém těle, neustálé a obtížné pocení, suchost v ústech. Objevují se povšechné stesky na tělesný stav.
Hlavní příznaky:
Další příznaky:
Deprese probíhá obvykle ve fázích.
Depresivní nemocný může prožít jednu depresivní fázi v životě, to znamená, že po vyléčení již nikdy depresí neonemocní.
Jinou možností je periodicky se vyskytující deprese: depresivní fáze se opakují v určitých intervalech. Po prodělané první depresivní fázi až u jedné poloviny nemocných dochází do jednoho roku po vysazení léčby k rozvoji druhé fáze.
Neléčená depresivní fáze trvá 6-9 měsíců, ale může také trvat více než jeden rok. U senioru trvá neléčená fáze většinou velmi dlouho. I léčbě tu vzdoruje deprese déle, než je tomu u nemocného středního věku.
Deprese se může objevit i v rámci tzv. bipolární poruchy, kdy se kromě depresivních fází vyskytnou i fáze manické. (Při manické fázi onemocnění je nálada chorobné veselá, nemocný je nepřiměřeně podnikavý, společensky obtížný. Jde o opačný pól, než je deprese.)
Deprese je nemoc, jejíž příčiny nedokážeme dnes jednoznačně objasnit. Je to podobné, jako je tomu u celé řady dalších chorob. (Například známe dobře příčiny infekčních nemocí, zlomenin kostí, ale již jen některých druhů rakovin, jen z části dokážeme vysvětlit, proč ten jedinec dostal infarkt a druhý ne. U velké řady ostatních nemocí ale základní důvod jejich vzniku neznáme, uplatňuje se zde celá řada faktorů.)
Deprese je jednoznačně biologicky podmíněná nemoc, je způsobena nerovnováhou chemických látek (mediátorů) v mozku. Proč k této nerovnováze dochází, přesně nevíme. Vyšší věk je rizikem pro vznik deprese také proto, že poměr i množství jednotlivých mozkových mediátorů se mění už i přirozeně - v souvislosti se změnami danými věkem.
Muž, 66 let, úředník, rekreační sportovec
Problém první: Poprvé nastalo období nevýkonnosti a smutku v 55 letech. V té době asi 4 měsíce nesportoval, stěžoval si na řadu bolestí po celém těle, nechodil ani na pravidelná setkání s přáteli sportovci. Byl vyšetřen praktickým lékařem, internistou, ortopedem, chirurgem, neurologem. Z nálezů byl významný pouze vyšší krevní tlak. Přibližně po 4-5 měsících se začíná vracet do běžných kolejí.
Problém druhý: V 61 letech (na konci léta) trpěl výraznými bolestmi v zádech, nechutenstvím, silným bušením srdce, nespavostí, ztrátou zájmů. Po sérii tělesných vyšetření, kam přibylo ještě urologické, byl opět jako jediný nález hypertenze, která je kompenzována. Od neurologa dostává dosulepin, a to v počáteční dávce 25 mg na noc, po týdnu 25 mg 2x denně. Objevuje se zácpa, potíže s močením a rozmazané vidění, zvyšuje se únava, trpí závratěmi. Ustalo bušení srdce. Po 14 dnech sám končí s medikací. Na konci května obtíže spontánně odplývají.
Problém třetí: Po pěti letech se v říjnu objevují obdobné příznaky, z tělesných nálezů kromě změn odpovídajících věku je konstatována hypertenze, která je dobře korigována. Lékař zjišťuje depresi a pacient dostává antidepresivum sertralin. Nemocný uvádí tři dny pocit tlaku v hlavě, jiné vedlejší účinky nepopisuje, od 14. dne pociťuje malou úlevu. Od 5. až 6. týdne se vrací energie, obnovuje své sportovní a pracovní aktivity. Po dvou měsících je zcela bez obtíží, léky užívá dále.
Žena, 65 let, v důchodu
Problém: V posledních šesti měsících byla vyšetřována nejprve praktikem, poté internistou pro únavu, poruchy menstruace, bušení srdce, návaly horka, záchvatovité bolesti hlavy. Velmi špatně spí. Při hlubším pohovoru objeví lékař neopodstatněné obavy o rodinu, o zdraví dětí, o místo v práci. Zjišťuje, že v okamžicích (které lékař popisuje jako záchvaty), kdy se jí rozbuší srdce a má návaly horka a chladu do hlavy, prožívá intenzivní strach o vlastní život, obává se, že zemře. Lékař nakonec podává benzodiazepin, po týdnu této medikace a po šesti měsících trvání obtíží a vyšetřování ji odesílá k psychiatrovi (s čímž žena ne zcela ráda souhlasí). Psychiatr konstatuje depresi a podává antideprcsivum mirtazapin. Od třetího dne se lepší spánek. Do tří týdnů mizí uvedené obavy a starosti, do dvou měsíců se výrazně snižuje intenzita a četnost citovaných "záchvatů". Prováděna byla rovněž psychoterapie.
Žena, 62 let, úřednice, dosud pracující
Problém první: V 25 letech byla léčena po dobu 5 měsíců malými dávkami antidepresiva, jehož jméno si nepamatuje, pro smutek a obavy.
Problém druhý: Po rozvodu v 55 letech prožívala přibližně půlroční období smutku, ztráta zájmů, uzavřela se do sebe. S nástupem léta se stav upravil. Kromě porad s přáteli svůj stav s nikým nekonzultovala.
Problém třetí: Nyní je čtvrtý týden nesoustředěná, úzkostná, straní se společnosti, selhává v práci (je na to upozorněna i kolegy). Praktický lékař usuzuje na depresi (v průběhu vyšetření konstatuje, že může jít již o třetí fázi). Indikuje pracovní neschopnost a podává antidepresivum amitriptylin spolu s benzodiazepinem. Po 14 dnech dosahuje maximální dávky, po třech týdnech je stav beze změny, po celou dobu trvá mírné nechutenství, výrazná únava a ranní bolesti hlavy. V pátém týdnu odeslána k psychiatrovi. Byla provedena změna antidepresiva na citalopram. Do tří týdnů mizí nechutenství i bolest hlavy, stále jen mírně je narušen spánek. Třetí týden po provedené změně léčby nastává ústup depresivních příznaků, po dalších 8 týdnech se paní cítí zdráva.
Vyjádřit se přesně k rizikovým faktorům je nesnadné, nicméně se pokusíme shrnout ty hlavní, které jsou v přímé souvislosti s depresí nebo jsou schopny její rozvoj uspíšit či vyprovokovat.
Patří sem závažné kardiovaskulární onemocnění, zejména infarkt myokardu a období po něm, dále cévní příhoda mozková a stav po ní, Parkinsonova choroba. Dále to jsou prakticky všechna dlouhodobá tělesná onemocnění, vleklá bolest, snížená pohyblivost.
Dalšími činiteli jsou výskyt deprese příbuzných (v rodině), ženské pohlaví, zhoršení paměti, úrazy hlavy v minulosti. Prakticky ve všech případech platí přímá úměra: chronické a závažné tělesné onemocnění je vyšším rizikem pro rozvoj deprese než náhle vzniklé onemocnění.
Výše uvedené faktory přímo souvisejí s depresí, zároveň sama deprese je zpětně ovlivňuje. Tím se uzavírá bludný kruh onemocnění. Shrnutí hlavních rizik rozvoje deprese přináší následující přehled.
Pohlaví:
2x častěji u žen
Věk:
Nejčastěji věk mezi 20 a 30 lety, pak po 60 letech věku.
Rodinná a osobní anamnéza:
1,5-3x vyšší při výskytu deprese u pokrevních příbuzných. Přítomnost dlouhodobé tělesné nemoci.
Rodinný stav:
Ženatí muži nižší výskyt než svobodní, vdané ženy vyšší výskyt než svobodné.
Období poporodní:
Zvýšené riziko do šesti měsíců po porodu.
Období přechodu u žen:
Zvýšené riziko jak první fáze deprese, tak jejího opakování.
Seznámili jsme se s obecným obrazem deprese. Popsali jsme si pojmy a termíny. Deprese senioru má svá specifika.
Protože deprese se ve vyšším věku vesměs rozvíjí na terénu již probíhajících tělesných (často chorobných) změn, budou některé ze základních symptomů, které jsme zvyklí hodnotit u běžné populace, méně průkazné a méně viditelné. Máme na mysli zejména poruchy spánku, změny chuti k jídlu, ztráta výkonnosti, fyzické omezení. Je proto třeba si všímat ostatních varovných známek. Jsou to zejména:
Obzvláštní komplikace působí první rozvoj deprese ve vyšším věku i proto, že nemocný, ale i jeho příbuzní považují příznaky deprese za běžný projev stáří.
Ve vyšším věku dochází zákonitě k řadě omezení a ztrát. Člověk přichází o dlouholetého partnera, bývá nucen omezit některé zájmy a aktivity, objektivně se snižují jeho tělesné schopnosti. Jedinec je následně více soustředěn na tyto nové tělesné změny nebo obtíže. Smutná nálada se pak dává ne vždy správně do přímé souvislostí s těmito faktory.
Nejčastější příznaky, které bývají společné pro depresi i tělesné onemocnění
Léčba deprese je nezbytná. Zdůrazníme si proč.
Deprese je nemocí relativně častou a nemocí probíhající ve fázích.
Depresivní fáze jsou dlouhodobé (neléčená fáze trvá obvykle 6 až 9 měsíců, ale může trvat i déle než rok, a to zvláště u seniora). Do dvou let po první proběhlé fázi se nejméně v polovině případů objeví fáze druhá.
Depresivní nemocní strádají vlastními příznaky deprese, dále jsou ohroženi řadou průvodních komplikaci. Tou nejzávažnější jsou myšlenky na sebevraždu a dokonce sebevražedné činy.
Depresivní nemocní umírají také díky úrazům, které jsou způsobeny ztrátou koncentrace, pozorností a narušením schopnosti správně myslet a rozhodovat se, k čemuž dochází rovněž v rámci depresivních prožitků.
Depresivní lidé jsou také ohroženi nadužíváním alkoholu a drog, které vyhledávají vzhledem k jejich částečnému protiúzkostnému efektu.
Závažnou komplikací je výskyt celé řady tělesných onemocnění, která se rozvíjejí v přímé souvislosti s depresí (kardiovaskulární onemocnění, gastrointestinální onemocnění, náhlé cévní mozkové příhody).
Depresivní nemocný díky své nízké aktivitě a spontaneitě o obtížích nemluví, případně nesprávně plní léčebný režim, naopak lékař některé kusé stesky nemocných na tělesný stav připisuje mylně duševnímu onemocnění, tím podcení tělesné vyšetření.
Nelze zapomenout na sociální a pracovní následky deprese. Depresivní člověk selhává v zaměstnání, nezvládá povinnosti, ztrácí zájem o rodinu, o dřívější zájmy, o sex. Pokud není včas a správně léčen, může nerozpoznaná a neléčená nemoc vést ke ztrátě pracovního místa i rozbití rodiny.
Léčba se sestává z psychoterapie a farmakoterapie.
Psychoterapie není pouhé povídání si o nemoci. Psychoterapie je metoda, která má svůj řád, svoji strategii a je prováděná odborníkem - kvalifikovaným psychoterapeutem. Uplatňují se následující psychoterapeutické postupy:
Farmakoterapie deprese má tři etapy: akutní, která trvá šest týdnů i více. V ní zvládáme základní příznaky. Pokračovací fáze léčby (do 9 měsíců) je obdobím, kdy dochází k úpravě příznaků. Následná udržovací fáze léčby probíhá rok a více. Jejím cílem je zabránění vzniku další fáze deprese.
V léčbě deprese budeme nejčastěji podávat antidepresiva, u periodických forem ještě stabilizátory nálady. Moderní antidepresiva jsou bezpečná, nemají závažné vedlejší účinky a jsou účinná. V žádném případě není možné, aby se nemocný stal na antidepresivech závislým. Řadu antidepresiv může dnes předepsat i praktický lékař či jiný odborník, nejsou tudíž vázána pouze na předpis psychiatra.
Smyslem podání stabilizátorů nálady je zabránění opakování dalších fází nemoci při periodické formě onemocnění (viz II. kapitola - Průběh deprese). Jejich podání je už věcí psychiatra, nikoliv praktického či jiného lékaře.
Patří sem klasické lithium (Lithium carbonicum a další). Jde o účinný lék, který je používán už více než 40 let. Nemocného však zatěžuje možnými nežádoucími účinky a hlavně nutností pravidelných krevních odběrů za účelem sledování hladin léku v organismu.
Druhou skupinu tvoří antiepileptika - carbamazepin a kyselina valproová, lamotrigin. Jsou vesměs lépe snášena než lithium, krevní odběry nejsou nezbytné, resp. rozhodně nejsou tak časté, pokud se provádějí.
Antidepresivum i stabilizátor nálady je nutné užívat vždy tak, jak doporučil lékař, neexperimentovat, nezvyšovat ani nevynechávat dávku. Jen tak budete mít naději na úspěch ve vyléčení Vaší nemoci.
Moderní léky podávané při léčbě deprese mají minimum vedlejších účinků. K těm, které by Vás mohly postihnout a obtěžovat, patří nejčastěji bolest hlavy, nepříjemné pocity v oblasti žaludku, někdy i pocity na zvracení. Může se objevit přechodné zhoršení úzkosti či prohloubení nespavosti. Útlum a únava nebývají časté.
Pokud se vedlejší účinky objeví (což ale není pravidlem), neměli byste se bát o nich zmínit lékaři. Neměly by v průměru trvat déle než týden, neměly by být příliš obtěžující. Lékař zváží jejich intenzitu i obraz. Následně může manipulovat s dávkou, poradit režimovou úpravu, podrobně objasnit a vysvětlit situaci. Nemělo by docházet k příliš brzké výměně podaného léku za jiný.
Neobávejte se mluvit o svých pocitech, potížích, starostech, nepovažujte své obavy za normální nebo neřešitelné.
Nezapomeňme, že depresivní nálada je především nová a chorobná emoční kvalita, kterou jste dříve nepoznal (nepoznala), trvá po většinu dne.
Změna nálady je provázena ztrátou zájmů a potěšení při aktivitách, které jsou běžně příjemné, poklesem energie a zvýšenou unavitelností, pracovní nevýkonností.
Nemocný (nemocná) ztrácí sebedůvěru, objevují se neopodstatněné výčitky, vyskytují se myšlenky na nežití, na smrt, na sebevraždu.
Musíme počítat s poruchami soustředění, přechodným zhoršením schopnosti myslet, pamatovat si, rozhodovat se.
Velmi časté jsou poruchy spánku (nespavost i nadměrná potřeba spánku, buzení se kolem třetí hodiny ranní), změny chutí k jídlu - depresivní nemocný může jak odmítat jídlo, tak se přejídat.
Deprese může být provázena řadou tělesných obtíží, které jsou neméně obtěžující.
Deprese je nemoc, není to slabost nebo únava.
Deprese je nemoc, ale nemoc dnes již dobře léčitelná.
Za depresi se nemusíte stydět. Doba, kdy pacient navštěvující psychiatra byl diskriminován, je minulostí. Nebojte se proto navštívit svého lékaře (psychiatra, praktického lékaře), vyhnete se tím se zbytečnému a dlouhému utrpení, které provází Vaše onemocnění.
V léčbě deprese se uplatňují nejen moderní antidepresiva, ale při jejím opakování (při periodické formě nemoci) i stabilizátory nálady.
Neváhejte navštívit lékaře, podpořte nemocného v tomto rozhodnutí.
Ubezpečujte nejen pacienta, ale i sebe, že deprese je nemoc, nikoliv lenost, selhání či dokonce trest.
Nemocného nekritizujte, nenuťte ho do činnosti, ale tuto mu v přiměřené míře a opakovaně nabízejte.
Depresi svému blízkému nerozmlouvejte ani nebagatelizujte.
Nepodceňujte poruchy paměti u seniora. Zvláště rychle se vyvíjející narušení paměti (během dnů či několika málo týdnů) může být projevem deprese u seniora.
Nepodceňujte jeho úvahy o nežití, o vlastní zbytečnosti, o sebevraždě.
Dohlížejte diskrétně na správné plnění doporučení lékaře, na správné užívání léků, a to i v období po odeznění nejhoršího období.
Nikdy nesouhlaste s úpravou (či dokonce přerušením) léčby bez konzultace s lékařem.
Léčba deprese u seniora trvá dlouho. Je to otázka měsíců. Dnes má ale velkou naději na úspěch.
| Prothiaden | dosulepin |
| Wellbutrin SR | bupropion SR |
| Zoloft a další | sertralin |
| Ixel | milnacipran |
| Lamictal a další | lamotrigin |
| Amitriptylin | amitriptylin |
| Anafranil, Hydiphen | klomipramin |
| Ludiomil | maprotilin |
| Melipramin | imipramin |
| Seropram, Citalec a další | citalopram |
| Cipralex | escitalopram |
| Prozac, Deprex a další | fluoxetin |
| Fevarin | fluvoxamin |
| Seroxat a další | paroxetin |
| Efektin a další | venlafaxin |
| Remeron, Mirtawin a další | mirtazapin |
| Lithium carbonicum | lithium |
| Tegretol, Biston a další | carbamazepin |
| Depakine a další | kyselina valproová |
Autor i nakladatel vynaložili velkou péči a úsilí, aby všechny informace v knize obsažené týkající se dávkování léků a forem jejich aplikace odpovídaly stavu vědy v okamžiku vydání. Nakladatel však za údaje o použiti léků, zejména o jejich indikacích, kontraindikacích, dávkování a aplikačních formách, nenese žádnou odpovědnost, a vylučuje proto jakékoli přímé či nepřímé nároky na úhradu eventuálních škod, které by v souvislosti s aplikací uvedených léků vznikly. Každý uživatel je povinen důsledně se řídit informacemi výrobců léčiv, zejména informací přiloženou ke každému balení léku, který chce aplikovat.
autor: doc. MUDr. Vladimír Pidrman, Ph.D.
název: Poruchy nálady u seniorů
rok vydání: 2010
ISBN 978-80-7345-209-4