Automobil v dnešní době není jen pouhý dopravní prostředek, je také symbolem majetnosti a postavení ve společnosti. Někteří řidiči však nemají na auto dostatek financí nebo chtějí ve svém okolí vypadat lépe, než jim jejich finance dovolují. Proto se na celém světě kradou auta, kterých se ročně ztrácí přes tři miliony. Krádežemi a souvisejícími činnostmi (transport, opravy, demontáže, přelakování, legalizace, prodej atd.) se tak živí desetitisíce lidí v mnoha zemích.

Jak je to možné? Vysvětlení je zcela jednoduché - podle základního zákona mikroekonomie nabídka reaguje na poptávku po zboží. Příkladem je situace po válce v bývalé Jugoslávii, po společenských změnách ve východních zemích a v Sovětském svazu. Stejně je tomu i s konkrétním typem vozidla. Není dostatek Favoritů a je po nich velká poptávka pro jejich vysokou užitnou hodnotu a relativně levný provoz? Někteří podnikatelé (i ti, co na to zjevně nemají) chtějí jezdit ve vozech značky Mercedes, BMW nebo Audi? Ano, pak se zlodějským gangům vyplatí krádež Favoritu, Mercedesu, Audi a BMW, neboť se jistě najde někdo, kdo odcizené vozidlo z nevědomosti, přílišné šetrnosti nebo ze ziskuchtivosti koupí.

Vozidla s podezřelým původem se překupníci snaží obvykle legalizovat tam, kde jim hrozí nejmenší riziko odhalení. Pominu-li skutečnost, že v rámci Evropy je to zejména u nás, v Polsku a v zemích bývalého Sovětského svazu, pak je to především ve velkých městech, kde při velkém počtu nově registrovaných vozidel je menší riziko prozrazení. Obvykle při přihlášení do evidence vozidel stačí předložit jakoukoli kupní smlouvu, a to i dodatečně vyhotovenou s úplně jinou osobou.

Ochrana před nákupem kradeného vozidla není vůbec jednoduchá. Když tisíce odcizených vozidel projdou bez sebemenších problémů registrací na dopravním inspektorátu nebo přes celnice na našich hranicích, jak potom tato vozidla máte odhalit vy? Při zjišťování „čistoty" kupovaného vozidla je vhodné dodržet několik zásad:

• Porovnejte všechny údaje uvedené v technickém průkazu se skutečností, zda před vámi nestojí úplně jiné vozidlo. Mám na mysli především typ vozidla, jeho barevný odstín, druh používaného paliva a provedení karoserie. Nemusí se vždy jednat o historická vozidla nebo značky automobilů v naší zemi málo známé. Ve stanicích STK se technici někdy setkávají s vozidly, která jsou po nepovolené přestavbě nebo mají doklady z předcházejícího typu vozidla (např. Škoda 1000 - Škoda 100, VAZ 2103 - VAZ 2101 apod.).
• Čím více má vozidlo předcházejících majitelů (nebo zapsaných převodů mezi jednodivými okresy), tím je nákup vozidla rizikovější. Nemusí se však vždy jednat o vozidlo kradené - vozidlo může být „jen" po nedokonale provedené opravě, popř. se skrytou závadou nebo těsně před rozpadnutím. To platí zejména u převodů, které následují po sobě ve velmi krátkých časových obdobích.
• Odpovídá přední i zadní SPZ značce zapsané v malém i velkém technickém průkazu?
• Ověřte si, zda v dodacím listě, popř. faktuře, od nového nebo dovezeného automobilu je uvedeno číslo převodovky, a zkontrolujte je se skutečným číslem, obvykle vyraženým na přírubě nebo nálitku na převodovce.
• Je-li vozidlo označeno bezpečnostním kódováním skel, porovnejte je s průkazem od firmy, která označení provedla. Prohlédněte si všechna skla (popř. i vnější zrcátka, přední světlomety a koncová světla), zda je na nich uveden stejný kód. Chybí-li na některých značených dílech bezpečnostní kód, vozidlo s největší pravděpodobností prodělalo havárii a nové díly po výměně již nebyly označeny.

VIN a vše, co s ním souvisí

Základním rozpoznávacím znakem pro každé vozidlo na celém světě je kód VIN (anglicky Vehicle Identification Number), česky označovaný jako identifikační číslo vozidla. VIN je sedmnáctimístný kód, sestavený podle mezinárodní normy, laicky též nazývaný číslo karoserie8. Kód má pevnou logickou strukturu, takže odborník z něj odvodí zemi původu vozidla, automobilku, která jej vyrobila, typ vozu, model, druh a objem motoru, druh paliva, rok výroby a výrobní číslo. Bývá na vozidle umisťován na více místech, obvykle na hliníkovém štítku na snadno viditelném místě v přední části vozu pod kapotou a na dalším místě, vyražený přímo do karoserie vozidla.

Řečeno jinými slovy, VIN je něco jako „rodné číslo" vozidla. Vozidlo je tímto kódem označeno po celou dobu své životností, nezávisle na zemi, ve které jezdí, ani na majiteli. Na rozdíl od státní poznávací značky není identifikační číslo VIN tak snadno odstranitelné nebo vyměnitelné. Jeho možné změny se při dostatku zkušeností, času a přístrojů dají v drtivé většině případů odhalit. Jak? To bude popsané na následujících stranách.

U vozidla, které není „čisté", bývá kód VIN obvykle pozměněn, protože vozidlo téměř bez výjimky jezdí pod cizími doklady a VIN je nutno těmto dokladům přizpůsobit. Doklady jsou buď použité z jiného vozidla - např. se jedná o duplicitní vozidlo, vozidlo po havárii, jíž jednou vyřazené vozidlo - nebo koupené na inzerát od majitele, kterému auto ukradli a zůstaly mu jen doklady. Samozřejmě je možné prázdné doklady získat i nelegální cestou z tiskárny, popř. přímo „od zdroje". Při použití nových dokladů je kód VIN zcela vymyšlen, aby neodpovídal žádnému skutečně vyrobenému vozidlu a nebyl při náhodné kontrole objeven jako duplicitní.

Příklad identifikačního čísla VIN vozu Škoda Favorit: TMBAEA200P0635724

První tři znaky odleva určují světový kód automobilky, dalších šest znaků (tedy čtvrtý až devátý znak odleva) popisuje typ identifikovaného vozidla a posledních osm znaků (desátý až sedmnáctý znak odleva) určuje číslo identifikovaného vozidla, dříve označované jako číslo karoserie.

Označení typu vozidla a přiřazení významu jednotlivým znakům je závislé především na zvyklosti výrobce daného vozidla a u různých automobilek se může navzájem podstatně lišit. Význam těchto znaků si proto ověřte u dealera, dovozce nebo výrobce daného vozidla, popř. na jiném vozidle stejné značky, konstrukce a provedení motoru. Popsanou kontrolou snadno odhalíte, zda některé znaky nejsou naprosto vymyšlené nebo při falzifikaci převzaté z odlišného typu vozidla.

Poslední znak ze šestimístného označení typu vozidla bývá u některých automobilek ponechán jako kontrolní číslo. Určuje se matematickým výpočtem a je závislý na ostatních znacích kódu VIN, takže při jakémkoli pozměnění nebo falzifikaci kódu již kontrolní číslo nesouhlasí. Na rozdíl od USA, kde je používání kontrolního čísla pro automobilky povinné, je v Evropě většina automobilek zatím nevyužívá.

Příklady některých světových kódů výrobců:

Světový kód výrobce určují vždy první tři znaky (z levé strany) identifikačního čísla vozidla VIN, přičemž první dva znaky - obvykle písmena - určují stát, ve kterém bylo vozidlo automobilkou vyrobeno. U českých výrobců se podle druhého znaku kódu VIN rozlišuje druh motorového vozidla:

Určení země původu vozidla podle prvních dvou znaků kódu VIN

Určení roku výroby (modelového roku) podle čísla VIN:

Co byste si při kontrole kódu VIN měli určitě ověřit

• U prodejce, výrobce, dealera nebo dovozce automobilu (podle značky kupovaného vozidla) si nechte vysvětlit význam jednotlivých znaků v kódu VIN. Pro české automobily je význam jednotlivých znaků popsán na předešlých stranách, u ostatních automobilek však význam některých znaků kódu VIN může být odlišný.
• Zkontrolujte, zda kód VIN má sedmnáct znaků a je napsaný bez mezer, pomlček, lomítek a hvězdiček.
• Porovnejte, zda se kód VIN na vozidle shoduje s kódem ve všech dokladech, které máte k dispozici.
• Neobsahuje kód VIN zakázané znaky O (ó), Q nebo l (el)?
• Obsahuje VIN kontrolní číslici? Pokud ano, nechte si ověřit číslo VIN (po domluvě na některých DI nebo v systému OCIS).
• Pozornost věnujte především takovým znakům, které lze snadno pozměnit, např. C -> 0, 7 -> 2, 0 -> Q, 1 -> L apod.
• Porovnejte si rok výroby udávaný v dokladech vozidla s modelovým rokem, zakódovaným v čísle VIN (obvykle se jedná o desátý znak z levé strany).
• U starších vozidel vyrobených přibližně před rokem 1985, která identifikaci VIN ještě nemají, si zkontrolujte číslo karoserie. Správný počet znaků, popř. jejich význam, si zjistěte u dealera nebo dovozce dané značky automobilu (viz seznam v kap. Jak a kde nakupovat").

Databáze odcizených vozidel

Při nákupu ojetého vozidla vám mohou přijít vhod veřejně přístupné databáze odcizených vozidel, kde si můžete ověřit původ auta. Všechny databáze však poskytují informace pouze o vozidlech, která se ztratila na území České republiky, jejichž majitelé ztrátu zjistili a krádež byla nahlášena. Avšak ani kontrola registrace neposkytuje naprostou záruku „čistého" původu vozidla, pokud zloděj použije oblíbenou „trojkombinaci". Tato metoda je velmi jednoduchá: odcizené vozidlo se například z Německa (originální země původu) vyveze do Polska, kde je prodáno v autobazaru a poté dovezeno do České republiky. V deklarované zemi původu (tedy v Polsku) i u nás je vozidlo naprosto čisté a v žádné databázi se nevyskytuje. Pokud odcizené auto takto projde státy od sebe geograficky více vzdálenými, riziko odhalení v naší republice je minimální.

• http://www.mvcr.cz/vozidla/default.asp
  Jedná se o databázi Policie České republiky, obsahující údaje o více než 60 000 osobních vozidlech. Odpovědi na dotazy jsou zadarmo, registrace auta v databázi po ohlášení ztráty Policii České republiky je také bezplatná.
• http://www.mfocar.cz/html6/auto_liledat.asp
  Na serveru InfoCar je uvedena centrální databáze odcizených a leasingových vozidel v České republice. Ze stejné databáze můžete čerpat informace prostřednictvím bezplatné infolinky obsluhované operátorem na čísle 0800/10 15 10.
• http://www2.auto.cz/inforinace/kradene
  Vyhledávání vozidel, jejichž odcizení bylo nahlášeno Policii ČR buď podle SPZ, podle čísla motoru nebo podle čísla karoserie (tzv. VIN číslo). Čísla se nemusí uvádět celá, ale stačí napsat pět začátečních znaků, u SPZ jen tři počáteční znaky.
• http://www.automobil.cz/odcizene/
• prověření vozidla službou GSM InfoCar
  Jde o prověření vozidla z databáze Infocar prostřednictvím mobilního telefonu. Na číslo 0602/62 11 11 zašlete textovou zprávu ve tvaru: INFOCAR SPZ xxxxxx - pro prověření podle SPZ vozidla INFOCAR VIN xxxxxxxxx - pro prověření podle čísla karoserie INFOCAR CM xxxxxxxxx - pro prověření podle čísla motoru
• zjišťováni odcizených vozidel přes WAP
  Na adrese http://auta.najdi.to/ máte možnost ověření původu libovolného vozidla i mobilním telefonem, komunikujícím pomocí protokolu WAP. Na uvedené adrese získáte přístup do databáze odcizených motorových vozidel, která eviduje ministerstvo vnitra.
• prověření vozidla systémem OCIS
  Systém OCIS (Open Car Information System) byl vytvořen evropskými zeměmi a jeho cílem je vyhledávání a navracení odcizených vozidel původním majitelům. OCIS disponuje obrovskou databází odcizených vozidel; prověření vozidla je však poměrně nákladné a nelze je provést na počkání. Kontrola vozidla v jednom státě trvá 4-8 dní a stojí od 1 800 do 2 000,- Kč. Pro větší jistotu je nutné nechat prověřit vozidlo současně ve více státech najednou, protože udávaná země původu nemusí odpovídat skutečnosti.

DPH a nákup vozu

Daň z přidané hodnoty je především pro podnikatele při platbě za vozidlo nepříjemnou finanční položkou. Nákup osobního automobilu se totiž vyznačuje tím, že ani pro plátce daně není zákonná možnost odečíst DPH 22 % z celkové ceny vozu. Jedinou výjimkou jsou užitková vozidla, kde je na odpočet daně nárok. Tohoto faktu využívají některé automobilky a prodejci zvýhodňováním vozidel pohybujících se na hranici kategorie osobních a užitkových automobilů (např. Škoda Pick-up, Volkswagen Transporter, Ford Transit, některá terénní vozidla atd.). Při leasingovém financování je cena užitkového vozidla zatížená sníženou sazbou DPH (5 %) za finanční služby, kterou si plátci DPH mohou bez problému nárokovat - a to i při využití vozidla deklarovaného jako užitkové pro osobní potřebu nebo dopravu osob.

Při prodeji vozidla, u kterého jste nemohli uplatnit nárok na odpočet DPH pochopitelně žádnou daň neplatíte. Jedinou výjimkou je situace, kdy došlo v průběhu vašeho vlastnictví automobilu k jeho zhodnocení, např. při generální opravě, přestavbě či tuningových úpravách. Pak platíte 22 % DPH z rozdílu, k němuž došlo k navýšení původní kupní ceny.

Odpočet DPH pro invalidní občany

Na základě nové úpravy zákona č. 17/2000 Sb., § 45f, která vstoupila v platnost 1. 4. 2000, má zdravotně postižená osoba nárok na vrácení DPH u automobilu zakoupeného v tuzemsku. Zdravotně postiženou osobou se rozumí osoba, které okresní úřad přiznal nárok na příspěvek na zakoupení motorového vozidla. DPH lze vrátit na jeden osobní automobil zakoupený v tuzemsku v období 5 let, nejvýše však 100 000,- Kč. Oprávněný nárok postižená osoba uplatňuje písemně u příslušného finančního úřadu dle místa trvalého bydliště, a to do třech měsíců od zakoupení vozu.

Nákup ojetého vozidla je vždy spojen s obrovským rizikem, že koupíte auto se skrytými vadami, zkorodované nebo těsně před rozpadnutím. Mnoha kupujícím se stalo zdánlivě zachovalé ojeté auto bezedným sudem na peníze a noční „můrou" jen proto, že k nákupu přistoupili lehkomyslně, unáhleně a bez dostatečných vědomostí. Necítíte-li se tedy zrovna na slovo vzatými odborníky, vezměte s sebou zkušeného a důvěryhodného mechanika, opravujícího vozy stejné značky, jako je kupované auto.

Další možností je vyžádat si od majitele zapůjčení vozidla (to je obvykle možné jen ve velkých servisech s prodejem ojetých vozidel nebo v některých autobazarech) a absolvovat s ním technickou prohlídku na stanici STK. Pokud si ve stanici STK domluvíte předem termín prohlídky, můžete celou „inspekci" absolvovat za 1-2 hodiny, někdy dokonce i bez vědomí prodávajícího. Uvedený postup není samozřejmě možný při nákupu auta od fyzické osoby na inzerát nebo na burze. Nikdo vám pravděpodobně nepůjčí automobil před zaplacením kupní ceny. Můžete si ale s prodávajícím domluvit hodinovou zkušební jízdu s tím, že zaplatíte podle ujetých kilometrů náklady na benzín. Má-li prodávající čisté svědomí a dostatek času, vyhoví vám a vy i s ním můžete v rámci zkušební jízdy zajet ke známému mechanikovi na rampu nebo do STK. Uvedený postup je sice neobvyklý a kontrola ve stanici STK vás bude stát asi 300,- Kč, ale může vám ušetřit několikanásobně větší finanční obnos i spoustu trápení.

Ve většině případů se při kontrole kupovaného vozidla budete muset spolehnout sám na sebe. Pak vám určitě přijde vhod diagnostický postup uvedený na dalších stranách — bez demontáže kontrolovaných částí. Nejdříve se ale podívejte, při jakých závadách je podle předpisů vozidlo nezpůsobilé k provozu a policie vám může odebrat Osvědčení o technickém průkazu:

• účinnost brzd nedosahuje stanoveného limitu nebo rozdíl brzdných sil na obvodu kol téže nápravy je větší než 30 %
• pro vyvolání brzdného účinku je nutné opětovné sešlápnutí brzdového pedálu
• vůle řízení převyšuje povolenou hodnotu
• řídicí ústrojí je zjevně deformované
• nápravy mají zjevné deformace
• podstatné poškození čelního skla poškrabáním nebo popraskáním - především v zorném poli řidiče
• opotřebení pneumatik pod 1,6 mm vzorku, popř. jejich poškození
• poškození pérování a tlumičů pérování
• zjevné unikání paliva nebo oleje
• nesvítí-li nebo nemá-li předepsanou svítivost potkávací, obrysové či brzdové světlo (alespoň na straně u středu vozovky) nebo směrová světla
• není možné tlumit dálková světla na potkávací
• potkávací světlomety, světlomety i světla do mlhy jsou chybně seřízené, poškozené, chybně zapojené nebo oslňují
• použití jiného než schváleného bezpečnostního skla
• závažná poškození podvozku nebo karoserie, ohrožující bezpečnost provozu
• nadměrná kouřivost naftového motoru nebo nadměrný obsah CO a HC u zážehových motorů
• nadměrný hluk vozidla
• pevně zabudované neschválené doplňky a příslušenství
• neschválené zařízení na alternativní pohon LPG nebo závady ovlivňující bezpečnost

Hodnocení technického stavu při STK

• bez závad
• lehké závady bez vlivu na bezpečnost automobilu, nemusí se odstraňovat
• vážné závady, které však neohrožují bezpečnost - řidič může dočasně jezdit, ale do 3 měsíců (po odstranění závad) musí opakovat prohlídku vozidla, jinak je vozidlo nezpůsobilé
• vozidlo s nebezpečnými závadami, je nezpůsobilé pro další provoz

Podrobná kontrola vozidla

Podle vyhlášky by mělo každé osobní vozidlo v naší zemi absolvovat nejméně jednou za dva roky technickou prohlídku ve stanici STK. Při této kontrole se zjišťuje zejména stav brzd, řízení, náprav, kol, podvozku, světel a dalších ústrojí. I když kupujete vozidlo, které podle kontrolní známky vylepené na SPZ prošlo technickou kontrolou v nedávné době, zkontrolujte si technický stav vozidla raději sami a na doklad o absolvování STK se příliš nespoléhejte. Ne všechna vozidla v České republice totiž opravdu technickou kontrolu absolvují... Na následujících stranách jsou uvedeny nejčastější poruchy a slabá místa ojetých vozidel i způsob, jak je můžete odhalit.

Jak je vozidlo doopravdy staré?

• Nejjednodušší možností, jak zjistit rok výroby (ale ne vždy spolehlivou) je kontrola podle technického průkazu, podle originální prodejní faktury od nového vozidla nebo podle originálních dokladů u vozidla ze zahraničí.
• Přesnější metodou je zjištění modelového roku automobilu podle jedenáctého znaku čísla VIN (podrobnosti naleznete v kapitole „Není kradené?").
• Poměrně spolehlivě zjistíte datum výroby podle stáří bezpečnostních pásů. Všechny pásy jsou označeny homologační značkou, našitou na vnitřní straně spodního konce pásu, ze které určíte zemi výrobce i rok výroby9. Označení je podobné jako u skel (viz další odstavec).
• Nejspolehlivější metodou je kontrola výrobní značky na spodním okraji skel. Skla od většiny výrobců jsou na nejnižším řádku pod homologační značkou E označena několika tečkami a posledním číslem roku, kdy bylo sklo vyrobeno (např. označení ....8 znamená datum výroby 1998). U některých skel (např. dovezených z Polska) však označení chybí, po-př. je provedeno jiným způsobem. V takovém případě vám poskytne informace prodejce dané značky automobilu.

Výrobní čísla a tabulky SPZ

Podrobný popis kontroly výrobních čísel je uveden v kapitole o identifikačním čísle vozidla (VIN) - jako součást kontroly, zda není kupovaný automobil kradený. Dále si ještě prověřte:

• Tabulky SPZ - zda souhlasí s předloženými doklady a jsou originálního provedení (tedy zda s jedněmi doklady nejezdí dvě vozidla). Pokřivené značky svědčí o prodělané havárii, nečitelné (se záměrně obroušenou černou barvou číslic a písmen) zase o pravděpodobně rychlé jízdě bez dodržování předpisů bývalým majitelem.
• Prohlédněte si - máte-li možnost - umístění, tvar a velikost výrobních čísel na jiném vozidle stejného typu, abyste byli „v obraze". Nejjednodušší možnost, jak se můžete seznámit se stejným vozem, je odpovědět na inzerát některého prodávajícího v blízkém okolí a předstírat vážný zájem o zakoupení vozidla.
• To stejné platí o plechovém štítku připevněném na karoserii v motorovém prostoru. Prozkoumejte především způsob připevnění a tvar i velikost připevňovacích elementů (obvykle nýtů).
• Výrobní čísla motoru i karoserie nesmí chybět a musí být umístěny na předepsaných místech. U běžnějších vozidel tato čísla zjistíte u kolegy nebo souseda, u ostatních vozidel dotazem u dealera nebo dovozce vozů stejné značky.
• Výrobní čísla musí být snadno čitelná a souhlasit s doklady, všechny znaky čísla musí být stejně veliké, umístěné ve stejné výšce a číslice (písmena) musí mít naprosto stejný sklon svislé osy - kolmo na přímku spojující spodní okraje číslic.
• Mezi jednotlivými znaky výrobního čísla musí být dodržena stejná boční vzdálenost bez jakýchkoli dalších „prosvítajících" číslic.
• Struktura materiálu pod číslem musí být stejné barvy jako okolní materiál, bez známek zaklepávání kladivem, broušení (okolní plocha vedle čísla nesmí mít rýhy a být vyšší než místo, na kterém je vyraženo číslo) či svařování.
• Při navaření čísla motoru by byla znatelná jemnější struktura okolního materiálu nebo naopak vyčnívající ploška s číslem. U karoserie na první pohled žádné nerovnosti, švy nebo svařovací housenky určitě nenajdete.
• Pokud má auto nový lak (a zejména je-li nalakován barvou motor), buďte velmi opatrní a zkuste lak v okolí čísla oškrabat až na holý kov. Pak už snadno uvidíte, zda je struktura plechu jednotvárná, bez známek pájení, tmelení či broušení.
• Zkontrolujte i celý díl, na kterém je vyraženo číslo karoserie, zda není vyměněn. Poznáte to jednoduše podle provedení svarů a lícování dílů na opačné straně vozidla.
• U výrobních štítků s identifikačním číslem vozidla nebo s číslem karoserie si všimněte způsobu uchycení štítku ke karoserii.

Identifikace podle homologační značky

Výbava a příslušenství, kterým je vozidlo vybavené, musí odpovídat schválenému typu a splňovat mnoho dalších podmínek - jinak při dopravní kontrole nebo STK opět riskujete odebrání technického průkazu. Zda je doplněk schválen, poznáte snadno podle jeho homologační značky České republiky, popř. mezinárodní homologační značky EHK, která plně nahrazuje českou homologační značku. Poslední dvě čísla atestu obvykle určují rok výroby, např. 1298 znamená rok výroby 1998.

Označení některých států v homologační značce EHK

Lak a barva karoserie

• Nejlépe se samozřejmě kontroluje čistý lak. Pod vrstvou prachu či bláta se mohou skrývat hluboké škrábance, stopy po havárii, oděrky od sousedních vozidel při parkování, otlučený lak od kamínků (zejména na předním čele a kapotě) nebo počínající koroze (na lemech blatníků, prazích, spodních okrajích bočních i zadních dveří, na hranách kapoty, okolo spodního okraje předního a zadního skla i bočních skel ve dveřích).
• Porovnejte barvu udávanou v dokladech se skutečností. Přelakování vozidla vždy signalizuje nějaký problém - auto mohlo prodělat havárii, bylo odcizené, zkorodované, bylo změněno výrobní číslo karoserie v motorovém prostoru - prostě všechno, co vy jako kupující nemůžete potřebovat. Proto raději vždy preferujte vozidla s původním lakem, kde zřetelně vidíte, co vozidlo za svůj „život" prodělalo a v jakém je doopravdy stavu.
• U auta s novým lakem mohlo být k vyrovnání nerovností nebo k zakrytí prorezivělých míst použito větší množství štěrkového tmelu. Při silnější vrstvě však obvykle po nějakém čase dochází k popraskání tmelu a tím i k poškození laku. Tato místa naleznete především pod spodními rohy předního skla, v místě spoje blatníků a skeletu karoserie a na lemech blatníků.
• U staršího vozidla - zvláště když od přelakování uběhlo již více let - je někdy obtížné rozeznat nový lak od starého. Pomůže vám pohled pod okraj čalounění dveří, pod gumová těsnění předního a zadního skla, do motorovém prostoru či vnitřní dutiny zadního víka kufru nebo pod přístrojovou desku. Na těchto místech z důvodu vysoké pracnosti není původní lak většinou přestříkán.

Řízení vozidla

• Otáčením volantu stojícího vozidla při současném pozorování předních kol si můžete ověřit celkovou vůli řízení, která by neměla přesáhnout 27 stupňů (3/40 obvodu volantu) pro většinu veteránů a 18 stupňů (1/20 obvodu volantu) pro ostatní vozidla s konstrukční rychlostí nad 100 km/hod. Při otáčení volantu se v žádné poloze nesmí projevit zvětšený odpor nebo drhnutí.
• Zjištěná vůle odpovídá velikosti pootočení volantu v centimetrech z jedné krajní polohy do druhé, aniž by se při otáčení volantu pohnula kola automobilu. Zjištěný „mrtvý chod" volantu porovnejte s dovolenou nej-větší vůlí řízení (tedy s obvodem volantu v kupovaném automobilu vynásobeným 1/20 u běžného vozidla nebo 3/40 u veterána). Obvod kola si vypočtěte vynásobením průměru volantu v centimetrech Ludolfovým číslem 3,14.
• Při jízdě po přímé silnici má vozidlo udržovat přímý směr beze snahy o vybočení. Příčka volantu by měla být zároveň ve střední poloze. Po průjezdu ostřejší zatáčkou se volant musí sám vracet do střední polohy bez vaší pomoci.
• Spojení převodky řízení a volantu musí být bez vůle, povrch převodky nesmí vykazovat známky unikajícího oleje či maziva, gumové manžety nesmí být popraskané.
• V kulových kloubech řízení a kulových čepech spodního ramene přední nápravy nesmí být znatelná vůle, u spojovacích tyčí řízení pak nadměrná vůle.
• U posilovače řízení zkontrolujte, zda z něj neuniká kapalina a při otáčení volantem se nemění potřebná ovládací síla.

Přední a zadní náprava

• Nesmí být viditelné žádné deformace, praskliny, prasklé svary nebo známky pokročilé koroze. Tu odhalíte nejlépe nenápadným zapíchnutím šroubováku zbroušeného do ostré špičky na několika místech nápravy. Majitel nemůže nic namítat, protože ostrá špička neporuší ochranný nátěr ani povrch nápravy - samozřejmě jen v případě, že není „shnilá".
• Pokud je náprava čerstvě natřená silnější vrstvou antikorozní hmoty, buďte obzvláště obezřetní - před prodejem vozidla cizí osobě totiž žádný majitel zbytečnou práci ani preventivní údržbu nedělá...
• Vzájemné postavení přední a zadní nápravy vůči sobě významně ovlivňuje jízdní vlastnosti každého vozidla. Ke změně optimální a výrobcem nastavené polohy dojde jednak po delší době provozu vozidla, ale především prodělanými haváriemi. Nebude proto na škodu, když si změříte vzájemné postavení obou náprav pomocí kontrolních otvorů. Ty však bývají na každém autě umístěné jinde, a tak byste měli požádat o pomoc zkušeného automechanika opravujícího vozidla stejné značky nebo si alespoň dát poradit v odborném servisu. Jako nouzové řešení vám mohu doporučit alespoň přeměření vzdálenosti osy předního a zadního kola na obou stranách vozidla a jejich vzájemné porovnání. Naměřené hodnoty by se neměly lišit o více než 1—2 milimetry, což je přibližně přesnost daného způsobu měření (např. pomocí dřevěné latě).

Tlumiče a pružiny pérování

Jejich správná funkce nezajišťuje pouze pohodlí posádky, ale také zabraňuje dosednutí nápravy na dorazy při přejezdu velkých nerovností, zlepšuje kontakt kol s vozovkou a tím významně přispívá k bezpečnosti posádky a zkrácení brzdné dráhy, zlepšuje jízdní vlastnosti auta v zatáčce a prodlužuje životnost všech agregátů vozidla.

• Tlumiče nesmí být ohnuté, deformované nebo vykazovat stopy po unikajícím oleji. Jejich upevnění ke karoserii i nápravě musí být bez vůle (u tlumičů s nasazeným výkyvným ložiskem nebo pružnou vložkou v oku tlumiče) a nezrezivělé, podobně jako miska a klínky upevňující pružinu v předepjatém stavu na tělese tlumiče.
• Činnost tlumiče vám nejlépe zjistí v servisu na zařízení pro testování tlumičů, popř. testerem napojeným na počítač od firmy R.S.R. Pravidelně na jaře i na podzim probíhá po celé republice bezplatná kontrola tlumičů u některých benzínových stanic. Neměří se vlastně tlumiče, ale útlum zavěšení kola, na který má významný vliv i typ a výška vzorku pneumatiky, teplota tlumiče, tlak vzduchu v pneumatikách a vůle v pohyblivých dílech nápravy, takže výsledky měření nemusí být vždy věrohodné.
• Tlumiče na jedné nápravě musí mít přibližně stejný účinek, není tedy možné vyměnit jen jeden tlumič. Nový tlumič snadno rozeznáte od starého na první pohled.
• V nouzi můžete přezkoumat účinek tlumičů i ručně u stojícího vozidla. Rukou stlačte roh karoserie vozidla co nejvíc dolů, rychle jej pusťte a pozorujte pohyb karoserie. Ta se při správné funkci tlumičů musí vyhoupnout do horní polohy a vrátit do střední provozní polohy. Pokud pohyb karoserie pokračuje opět dolů, popř. dokonce ještě nahoru a teprve pak se karoserie ustálí ve střední poloze, je útlum příliš slabý, a tlumiče jsou tedy zralé na výměnu za nové.
• U pružin se zaměřte, zda nejsou prasklé nebo nestejně vysoké u protilehlých kol na jedné nápravě.

Brzdová soustava

• Je účinek brzd na kolech jedné nápravy souměrný, aby při brzdění nedocházelo ke smyku? Zjistíte to brzděním s volantem v přímém směnu a se zablokovanými koly, nejlépe na mokré a rovné vozovce - nesmí dojít k výraznějšímu natočení vozidla. Zároveň si ověřte, zda automobil při prudkém sešlápnutí brzdového pedálu brzdí se zablokovanými všemi koly, nejsnáze na suchém asfaltu nebo prostřednictvím pomocníka, který brzdný manévr sleduje z okraje silnice.
• Věnujte pozornost i kontrolní svítilně brzd. U některých vozidel vyšší třídy (např. Mercedes) signalizuje opotřebení brzdového obložení i další závažnější poruchy. Někteří prodávající proto místo opravy nefunkčních brzd jednoduše vymontují kontrolní žárovku nebo ji vymění za žárovku s přepáleným vláknem. Proto zkontrolujte, zda kontrolka brzd je opravdu funkční. Obvykle při startování motoru po dobu zapnutí spouštěče musí kontrolka brzd zasvítit, aby se mohla zkontrolovat její funkce. Jak je to přesně u kupovaného auta, zjistíte v návodu k obsluze nebo předem u nejbližšího prodejce vozidel stejné značky.
• Zespodu vozidla si prohlédněte hlavy odvzdušňovacích šroubů brzd, popř. si je očkovým klíčem zkuste povolit. Oprava poškozených, zarezlých nebo zalomených odvzdušňovacích šroubů totiž nepatří k nejjednoduš-ším. Zároveň si můžete zkontrolovat i barvu brzdové kapaliny, která svědčí o přístupu k údržbě vozidla ze strany bývalého majitele. Nová kapalina je téměř průhledná s jemným barevným nádechem. Při provozu vozidla se postupně zanáší nečistotami a částicemi vzniklými otěrem, takže po 2-3 letech může být dokonce černá a s bodem varu nesplňujícím nejnižší předepsaný limit 140 °C. Brzdová kapalina je totiž hygroskopic-ká (pohlcuje vodu) a tím se snižuje její bod varu. Pro vaši informaci - při obsahu vody 2—3 % v brzdové kapalině je již nutné kapalinu vyměnit!.
• Brzdový pedál nesmí mít vůli ve svém uložení a po zabrzdění musí zůstat dostatečná rezervní vůle mezi pedálem a podlahou vozidla.
• Těsnost brzdové soustavy vyzkoušíte silným stlačením brzdového pedálu na dobu 30-50 sekund. Pedál se vám během celé doby nesmí propadnout pod nohou - to by totiž svědčilo o netěsné brzdové soustavě.
• V některých starších knihách se uvádí, že podle opotřebení pryžového obložení pedálu brzdy, spojky a plynu lze určit skutečný počet ujetých kilometrů automobilu. To dnes již neplatí, neboť na šrotištích lze snadno za pár korun zakoupit pryžové obložení z jiného vozidla, popř. je koupit v obchodě zcela nové, mírně „opotřebovat" a vyměnit
• Posilovač brzd u vozidel se zážehovým (benzínovým) motorem vyzkoušejte následovně: při vypnutém motoru stlačte brzdový pedál a pak nastartujte motor. Jakmile motor naskočí a zvýší se podtlak v brzdovém systému, musí se pedál pod vaší nohou propadnout o 1—1,5 centimetru, jinak posilovač správně nefunguje.
• Zpětný ventil podtlaku u posilovače musí zaručit bezpečnou funkci brzd i při zhasnutí motoru a prvním či druhém zabrzdění. Až pak začne brzdový pedál „tvrdnout" a ztrácí se účinek posilovače. Ztvrdne-li však brzdový pedál ihned po vypnutí motoru, je narušena těsnost posilovače brzd.
• U parkovací brzdy si ověřte, zda je vůbec schopna zabrzdit obě kola a její účinek je rovnoměrný. Kontrolu můžete provést zabrzděním ruční brzdy při jízdě z mírného svahu nebo na místě u odlehčeného kola (po nadzvednutí stojícího vozidla zvedákem). Ovládací páka nesmí mít příliš velký zdvih, v pracovní poloze ji musí být možné spolehlivě zajistit a při odbrzdění naopak snadno odjistit.
• Kola vozidla nesmí trvale přibrzďovat. Kontrolu proveďte přiložením ruky na střed kola po delší jízdě (nesmí být příliš zahřátý a jeho teplota má být stejná s protilehlým kolem na nápravě). Přesnější metodou je zvednutí vozidla zvedákem a postupné otáčení všech kol rukou. Kola poháněné nápravy při vyřazené rychlosti by se měla otočit nejméně dvakrát, zbývající kola po odbrzdění ruční brzdy asi 4-8 krát.
• Brzdové potrubí a hadice nesmí být poškozené, deformované, zkorodované, nesmí vykazovat žádné známky úniku brzdové kapaliny. Musí být dostatečně upevněné, aby se při jízdě nedostaly do kontaktu s jinými částmi vozidla.
• Na předním třmenu kotoučové brzdy věnujte pozornost ochranným gumovým manžetám, těsnosti a stavu brzdového obložení. Každý brzdový třmen má obvykle otvor, ve kterém můžete vidět tloušťku obložení a porovnat ji s novými brzdovými destičkami.
• Po demontáži předního kola a odehnutí plechového krytu kotouče věnujte pozornost povrchu brzdového kotouče, který nesmí být popraskaný, vydřený nebo vykazovat drážky. Tloušťka kotouče nesmí být opotřebováním nebo soustružením zeslabena o více než přibližné jeden milimetr.
• Nesvítí trvale nebo přerušovaně výstražná kontrolka protiblokovacího systému ABS? Naopak při startování svítit musí, abyste mohli zkontrolovat, zda signalizace funguje. Pokud by kontrolka vůbec nesvítila, mohla by být poškozená jen žárovka, ale také podstatně dražší snímací zařízení.
• U vozidel se zátěžovým regulátorem brzdného účinku zadní nápravy si při jízdě výraznějším zabrzděním ověřte, zda není přebrzděná zadní náprava - to by svědčilo o poškozeném nebo zarezlém zátěžovém regulátoru.

Motor

Motor je v přeneseném slova smyslu srdce vašeho automobilu a rozhoduje o tom, jak rychle a s jakou spotřebou se dostanete k vytčenému cíli cesty, popřípadě zda do cíle vůbec dojedete.

• Těsnost a čistotu motoru si ověříte nejlépe pohledem zespodu vozidla, např. na rampě nebo vyšším zvedáku. Místa s vytékajícím nebo prolína-jícím olejem poznáte také podle usazeného prachu ze silnice, který se nalepí na zamaštěný povrch. Je-li motor i převodovka naopak přehnaně čistá, buďte obzvláště opatrní, neboť olej prolíná u každého motoru a majitel jej zřejmě očistil těsně před prohlídkou...
• U nastartovaného motoru a při zvednuté kapotě motoru kontrolujte pravidelnost chodu motoru při volnoběhu; přechod do vyšších otáček a poslouchejte, neuslyšíte-li různé cizí zvuky, svědčící o opotřebení ložisek, vytaženém rozvodovém řetězu apod. Nejste-li si jisti místem, odkud rušivé zvuky vycházejí, použijte upravený lékařský stetoskop nebo v nouzi obyčejnou kovovou trubku (např. od zvedáku vozidla). Jeden konec trubky si přiložte k uchu a druhým koncem se postupně dotýkejte alternátoru, víka hlavy válců, víka rozvodového řetězu, vodní pumpy a dalších dílů motoru. Vadný díl poznáte snadno podle největší intenzity rušivého zvuku.

Kontrola těsnosti spalovacího prostoru

Používá se jako bezdemontážní metoda pro zjišťování těsnosti spalovacích prostorů. Při měření musí být píst nastavený ve válci v horní úvrati, což zjistíte např. u zážehového motoru podle polohy rozdělovače, polohy ventilů nebo drátem vsunutým do otvoru pro svíčku v hlavě válců.

• V dnešní době se při této metodě využívá kompresor, kterým se přivede otvorem pro zapalovací nebo žhavicí svíčku (popř. pro držák vstřikovací trysky) stlačený vzduch do válce. Podle poklesu tlaku se určuje stav válce, pístních kroužků a ventilů. Nám však nejde o absolutní pokles tlaku (v odborné literatuře se uvádí dovolená ztráta tlaku 5 % přes ventily a 20 % přes pístní kroužky), ale o zjištění příčiny poklesu tlaku. Unikající vzduch zjistíte bud sluchem nebo hmatem.
• Pokud jsou netěsné pístní kroužky v měřeném válci, vzduch z kompresoru uniká do klikové skříně a odtud odkrytým otvorem pro měrku oleje nebo otvorem pro zátku víka hlavy válců ven do atmosféry.
• Netěsný sací ventil poznáte tak, že stlačený vzduch z kompresoru uniká přes sací potrubí (a případně i karburátor) do tělesa čističe vzduchu a odtud vstupním otvorem do motorového prostoru.
• Porušenou těsnost mezi blokem motoru a hlavou válců, zajištěnou při provozu tepelně odolným těsněním pod hlavou válců, poznáte podle syčení, případně i bublinek, tvořících se na styčné ploše mezi blokem a hlavou válců.
• Poslední příčinou možné netěsnosti může být netěsný, nedovírající či podpálený výfukový ventil. Tato porucha se nejlépe sluchem pozná podle toho, že stlačený vzduch uniká výfukovým potrubím a tlumičem výfuku do okolního prostředí. Je-li však u kupovaného vozidla výfuk zkorodovaný nebo je netěsná příruba mezi výfukovým potrubím a tlumičem výfuku, rozeznáte unikající vzduch jen obtížně. Pokud jste kuřák, zbývá vám ještě níže uvedená metoda.
• Zjišťování těsnosti spalovacího prostoru můžete provádět podle výše popsané metody nejen stlačeným vzduchem, ale i kouřem - nejlépe z cigaret. Pracovní postup je však vhodný jen pro silné kuřáky, protože budete potřebovat několik cigaret v průběhu několika málo minut (varování ministerstva zdravotnictví: Kouření škodí zdraví...). Tuto starou metodu z dob počátků automobilismu v Čechách mi prozradil jeden starý a zkušený automechanik: místo stlačeného vzduchu vyfoukněte do spalovacího prostoru pomocí hygienické pryžové hadičky cigaretový kouř. Hadičku musíte v otvoru pro svíčku či držák vstřikovací trysky dobře utěsnit a práci provádět za naprostého bezvětří, nejlépe v uzavřené garáži. Podle místa, ze kterého uvidíte unikat cigaretový kouř, snadno určíte, zda má motor netěsné ventily nebo pístní kroužky.

Měření kompresních tlaků s pomocníkem

Je to asi nejstarší metoda na zjištění stavu opotřebení motoru. Pomocí tlakoměru s gumovým kuželem, vloženého do otvorů pro zapalovací svíčky u zahřátého motoru, změříte kompresní tlak, vypovídající o stavu pístu, pístních kroužků, vložky válce, ventilů a utěsnění hlavy válce. Pomocník musí při měření asi na 5-10 vteřin zapnout spouštěč a otáčet motorem se všemi vyšroubovanými zapalovacími svíčkami. Podmínkou pro správné výsledky měření je čistý vzduchový filtr, plně sešlápnutý plynový pedál a dostatečně nabitá baterie.

• U zážehových (benzínových) motorů v dobrém stavu by měl být změřený kompresní tlak přibližně 1,1 až 1,3 MPa, u opotřebovaného motoru asi 0,8-0,9 MPa. Mimo absolutní hodnotu kompresního tlaku je také důležitý rozdíl mezi tlaky v jednodivých válcích, který by neměl překročit toleranci 0,1 MPa.
• Změřený kompresní tlak můžete snadno porovnat s teoretickým kompresním tlakem, vypočítaným podle stavové rovnice plynů. Nebudu vás zbytečně zatěžovat složitou matematikou a prozradím vám, že kompresní tlak je roven součinu kompresního poměru a konstanty. Pro benzínové motory je tato konstanta 0,14, u vznětových motorů je však o něco vyšší - přibližně 0,21.
• Je-li zjištěný kompresní tlak příliš nízký, vlijte do měřeného válce asi 10 mililitrů hustšího motorového oleje a opakujte měření. Zlepší-li se nyní naměřená hodnota kompresního tlaku, je buď vyběhaná vložka válce nebo jsou opotřebované, prasklé či „zapečené" pístní kroužky. Nezlepší-li se kompresní tlak, jsou netěsné, podpálené nebo ve vodítkách vyběha-né ventily.
• U vznětového motoru musíte pro měření komprese použít manometr s adaptérem opatřeným závitem shodným se šroubením žhavicí svíčky a přerušit dodávku paliva do vstřikovacího čerpadla. Manometr s gumovým kuželem není pro vznětové motory vhodný - vzhledem k vysokému kompresnímu poměru byste jej rukou již neudrželi v otvoru pro žhavicí svíčku nebo pro držák vstřikovací trysky. Velikost naměřených kompresních tlaků se liší podle typu motoru a kompresního poměru a zjistíte ji nejlépe dotazem u jiného majitele stejného typu vozidla nebo v autorizované opravně.
• O stavu jednotlivých válců se také snadno přesvědčíte vypínáním zapalování nebo vstřikování u jednotlivých válců. Nejjednodušší to je u zážehových motorů, kde stačí rukou s gumovou rukavicí sundat vysokonapě-ťový kabel ze zapalovací svíčky. (Pozor na úraz elektrickým proudem!). Podle poklesu otáček při volnoběhu nebo změny akcelerace jedoucího vozidla snadno poznáte „špatný" válec - jeho odpojení se na běhu a výkonu motoru téměř nebo vůbec neprojeví. Podobného výsledku dosáhnete měřením velikosti proudu odebíraného startérem z baterie vozidla při startování - čím je v odpojeném válci nižší komprese, tím menší odpor musí spouštěč při startování překonávat a odebere z baterie méně proudu.
• U zážehových motorů s katalyzátorem využijte při vyřazování jednotlivých válců z činnosti metodu založenou na přerušení dodávky paliva do válce motoru. Nespálená směs by se totiž hromadila ve výfuku a jejím shořením by mohlo dojít ke zničení katalyzátoru.

Zjišťování těsnosti chladicího systému

U starších vozidel je chladicí systém velmi často netěsný. Nejde jen o to, že chladicí kapalina v některém nedotaženém spoji nebo prasklé či prorezivělé trubičce chladiče kape na zem a vy musíte do zásobní nádržky častěji dolévat vodu nebo mrazuvzdornou kapalinu. Existuje totiž i možnost úniku chladicího média do motoru a tato skrytá netěsnost je mnohem horší. Při vaší nepozornosti si netěsnost může vynutit i generální opravu motoru.

• Nejjednodušší kontrolou chlazení je pohled na teploměr chladicí kapaliny na přístrojové desce, nejlépe po delší jízdě (alespoň 30 kilometrů). Optimální teplota se pohybuje v oblasti okolo 80-95 stupňů Celsia. Při nižší teplotě dochází k vyššímu opotřebení motoru a vyšší spotřebě paliva, při vyšší teplotě se zvyšuje riziko přehřátí motoru.
• Přehřátím motoru při jeho velkém zatížení nebo nedostatku chladicí kapaliny může dojít ke zkroucení hlavy válců, prasknutí hlavy válce nebo propálení těsnění pod hlavou válců. Těsnění poškozují také některé agresivní chladicí kapaliny, které je v průběhu tří až šesti let doslova „rozeženou". Všechny uvedené poruchy mají stejné příznaky: začíná se ztrácet chladicí kapalina, motor po delší době stání lze nastartovat jen s obtížemi a z výfuku je cítit odlišný zápach, daný spalováním chladicí kapaliny - toho si však dokáže všimnout jen zkušený automechanik.
• V posledním stadiu poruchy (někdy i více než po jednom roce) můžete pozorovat, že v olejové vaně motoru přibývá olej vlivem zvyšujícího se množství chladicí kapaliny v olejové soustavě a olej mění svou konzistenci. Na vnitřním povrchu zátky víka hlavy válců i na olejové měrce se postupně usazuje olejová šedobílá pěna. Při nákupu ojetého automobilu však pěnu určitě na zátce ani na měrce nenajdete - obě budou díky prodávajícímu dokonale čisté...
• Ztrácející se kapalinu můžete poznat u běžícího motoru po přidání plynu podle stoupajících bublinek vzduchu v zásobní nádržce chladicí kapaliny, v těžších případech i podle ztvrdnutí nebo zvětšení objemu pryžových spojovacích hadic mezi chladičem a termostatem. K naprosto přesné kontrole chladicí soustavy vám po domluvě možná zapůjčí v opravně nebo dobře vybavené dílně Autoklubu (bývalého Svazar-mu) přípravek na měření těsnosti chladicí soustavy. Jedná se o manometr upevněný do zátky chladiče nebo zásobní nádržky chladicí kapaliny s připojeným autoventilem. Ruční hustilkou se ventilem napumpuje chladicí soustava vzduchem na tlak 0,1 MPa (1 bar) a ponechá se v klidu asi deset minut. Je-li chladicí systém v pořádku, nesmí ani po této době tlak poklesnout. V případě poruchy vám unikající kapalina prozradí místo vnější netěsnosti. Když netěsnost nezjistíte a tlak přesto rychle klesá, zopakujte po dopumpování tlaku několikrát měření a zkoušku opakujte. Poté vyšroubujte zapalovací svíčky (u zážehového motoru) a zatímco pomocník bude startovat motor, vy pozorujte otvory pro zapalovací svíčky. Z jednoho válce obvykle začne stříkat nahromaděná chladicí kapalina, což je důvodem pro objednání opravy motoru v autoservisu...

Měření spotřeby paliva

Spotřeba paliva je významným ukazatelem hospodárnosti kupovaného vozidla a u různých aut může být velmi rozdílná. Je to způsobeno mechanickým stavem celého vozidla, způsobem záběhu motoru, typem pneumatik a seřízením motoru.

• Při běžném způsobu koupě ojetého vozidla nemáte možnost ověření spotřeby paliva. Výjimkou jsou některé větší autobazary, prodejci nových vozidel nabízející auta získaná výkupem na protiúčet a někteří soukromí majitelé prodávaného automobilu, se kterými se po složení finanční zálohy pokuste dojednat zapůjčení vozidla na jeden den nebo na celý víkend. Pak máte možnost s vozidlem ujet větší počet kilometrů a zjistit nejen spotřebu paliva, ale i různé další neduhy automobilu, či dokonce absolvovat podrobnější technickou prohlídku ve stanici STK.
• Spotřebu paliva můžete velice přesně změřit při jízdě „na láhev", tedy po odpojení přívodu paliva z nádrže a zasunutí hadice do vhodného kanystru či láhve se známým objemem paliva. Podělíte-li spotřebovaný objem paliva v litrech počtem ujetých kilometrů a výsledek vynásobíte stem, zjistíte průměrnou spotřebu paliva. Uvedená metoda se často používala před několika lety při soutěžích o nejnižší spotřebu paliva, vyžaduje však určitou manuální zručnost a přísné dodržování bezpečnostních předpisů.
• Mnohem jednodušší a přitom dostatečně přesnou metodou je vyjetí nádrže „do sucha": natankování menšího přesně změřeného množství paliva a jízda tak dlouhá, až bude nádrž opět prázdná. Podle vzoru uvedeného v předcházejícím odstavci si opět vypočítáte průměrnou spotřebu paliva. Ta bude tím přesnější, čím více paliva natankujete a ujedete větší počet kilometrů.
• Jinou, avšak méně přesnou možností je jízda od plné nádrže do plné. Vzhledem k objemové roztažnosti paliva, závislé na teplotě (studené palivo z podzemního zásobníku se během jízdy ohřívá vířením v nádrži a okolní teplotou), a případně i k odlišné výškové poloze nádrže při tankování je tato metoda dostatečně přesná jen při spotřebování celého obsahu nádrže.

Kontrola mazání a tlaku mazacího oleje

Olej v motoru zajišťuje mazání třecích ploch, snižuje tření a opotřebení, utěsňuje spalovací prostor, napomáhá chlazení motoru, odvádí zbytky spalin i vzniklý otěr a konzervuje všechny součásti v době odstavení vozidla. Aby mohl olej správně plnit všechny požadované funkce, je důležité jeho množství, teplota, kvalita a provozní tlak.

• Množství a kvalitu oleje poznáte snadno vytažením olejové měrky. Hladina oleje musí ležet mezi oběma ryskami měrky a podle barvy oleje ul-pělého na povrchu měrky poznáte jeho stav. Nový olej je medové barvy a na měrce jeho hladinu jen stěží rozeznáte, zatímco použitý olej je tmavší, při opomenutí výměny nebo u opotřebovaných naftových motorů je dokonce čěrný a neprůhledný.
• Tlak oleje u nastartovaného motoru vypovídá u starších motorů o stavu ojničních a hlavních ložisek a tím i o celkovém stavu motoru. Na rozdíl od množství a barvy oleje jeho pracovní tlak již tak snadno nezjistíte. V každém vozidle je na přístrojové desce kontrolka mazání, která po nastartování motoru při mírně zvýšených volnoběžných otáčkách musí zhasnout. Tato kontrola mazání je ale nedostatečná. Protože většina vozidel není vybavena tlakoměrem oleje na palubní desce, budete si muset vypůjčit v nejbližší autoopravně cejchovaný tlakoměr včetně několika adaptérů pro připojení. Tlakoměr připojte do mazacího okruhu místo čidla tlaku oleje. U motoru zahřátého na teplotu nejméně 60 stupňů Celsi-a by měl ukazovat tlak 0,3-0,5 MPa v závislosti na otáčkách, pracovní teplotě a viskozitě (hustotě) oleje. Je-li naměřená hodnota nižší, svědčí to o zvětšené vůli na ložiskách klikové hřídele, což je známka vyššího opotřebení motoru.
• Teplotu oleje můžete zjistit zasunutím speciálního teploměru do klikové skříně otvorem pro měrku oleje, nejlépe po delší jízdě. Za normálního provozu by se teplota měla pohybovat okolo 100 stupňů Celsia. Výrazně vyšší teplota svědčí o problémech v chladicí soustavě vozidla nebo zanesení olejové soustavy. Naopak výrazně nižší teplota také není žádoucí, neboř motor není zahřátý na správnou pracovní teplotu. Důvodem může být například nezavírající termostat chladicí kapaliny

Spojka a převodovka

• Spojka při rozjezdu do prudkého kopce nesmí klouzat, ale zároveň musí umožnit snadné a bezhlučné zařazení rychlostního stupně, což nejlépe poznáte zařazením zpětného chodu.
• Poškozené spojkové ložisko (např. u vozidla Škoda 120) poznáte podle pisklavého zvuku ozývajícího se při běžícím motoru a sešlápnuté spojce. Ozývá-li se naopak podobný zvuk trvale a ztrácí se jen při sešlápnutí spojky, bude pravděpodobně poškozeno ložisko nebo některé kolo v převodovce.
• Opotřebované spojkové obložení zjistíte podle délky lanovodu nebo vypínací tyčky. V případě spojky ovládané lankem je při opotřebení lanko co nejvíce zkráceno, u vypínacího táhla je naopak táhlo vyšroubované na co největší délku. V obou případech spojka začíná zabírat hned na horním konci zdvihu spojkového pedálu.

Kola a pneumatiky

• Ložiska kol nesmí při otáčení drhnout, nepravidelně se otáčet nebo mít nedostatečnou vůli. To zjistíte zvednutím vozidla a otáčením kol při od-brzděné ruční brzdě a nezařazené rychlosti. Podrobnější postup je popsán v kapitole o brzdách.
• Kýváním nezatíženým kolem u nadzvednutého vozidla ve svislé (nahoru a dolů) i vodorovné rovině (od sebe, k sobě), popř. vikláním kola v šikmých rovinách, snadno zjistíte nadměrnou axiální nebo radiální vůli v ložisku kola nebo vůli v zavěšení kola. Pokud kontrolu provádíte nad montážní jámou nebo na rampě a máte s sebou pomocníka, může pozorovat vozidlo zespodu a přesně určit, zda je zjištěná vůle opravdu na ložisku kola nebo na některém dalším dílu přední nápravy (kulový čep, svislý čep, kulový kloub spojovací tyče řízení apod.).
• Lze povolit všechny šrouby kol? Po mnohaletém provozu jsou někdy šrouby tak zarezlé nebo hlavy šroubů (matic) tak opotřebované, že kolo nelze běžným způsobem demontovat. Je to většinou následek utahování šroubů kol opotřebovaným klíčem nebo šlapáním nohy při utahování na klíč.
• Všímejte si i vnějšího povrchu boků pneumatik - zda nejsou poškozeny třením o obrubník, nemají praskliny nebo zda pneumatiky nejsou příliš staré. Jako hranice použitelnosti pneumatiky se uvádí šest let, pak je již materiál pneumatiky příliš porézní a tvrdý pro bezpečný provoz vozidla na silnici. Stáří pneumatiky lze určit z několikamístného výrobního čísla na boku pneumatiky, přičemž dvě poslední číslice určují měsíc a rok výroby pneumatiky. Tak například pneumatika s číslem 012327 byla vyrobena ve druhém měsíci roku 1997 nebo také v únoru 1987, 1977... - to již musíte odhadnout sami podle stáří vozidla a typu dezénu, který se nikdy nevyrábí déle než několik let. V případě pochybností vám určitě pomůže nejbližší prodejce pneumatik.
• Disky kol musí být schváleného typu i rozměru. Schvalovací značku si ověřte podle informací v kapitole o doplňcích na vozidle. Povolený rozměr pro konkrétní typ automobilu zjistíte dotazem na dopravním inspektorátě, ve stanici technické kontroly nebo u prodejce dané značky vozidla. Pokud nejsou na vozidle běžné, sériově vyráběné disky kol, porovnejte si jejich velikost s rozměry uvedenými v technickém průkazu. Měly by souhlasit, jinak je po nejbližší dopravní nebo technické kontrole budete muset vyměnit.
• Podobně si ověřte i rozměr pneumatik. Na disk kola je z bezpečnostních důvodů možné namontovat jen pneumatiku určitých rozměrů. Předepsaný rozměr pro daný disk je vždy uveden ve velkém technickém průkazu. Nenechte se zlákat sportovně vyhlížejícími širokými pneumatikami. Vzhledem k jejich většímu aerodynamickému odporu zvyšují spotřebu paliva a navíc mají menší měrný tlak na silnici, takže při jízdě za deště nebo na sněhu bude mít automobil vyšší náchylnost ke smyku.
• Dezén pneumatiky musí mít na nejvíce opotřebovaném místě výšku drážek nejméně 1,6 milimetru - to je však pneumatika zralá na vyhození, v nejlepším případě na protektorování. Na jedné nápravě smí být použity jen pneumatiky se stejným dezénem.
• Plášť pneumatiky nesmí mít na boku trhliny ani obnaženou kordovou vrstvu.
• Protektory jsou levnější než nové pneumatiky, mají však větší valivý odpor a s tím spojenou i vyšší spotřebu paliva. Navíc mají výrazné rychlostní omezení a v určitých případech u nich může dojít i k oddělení kostry a nově naneseného běhounu, což pro vás může mít velmi nepříjemné následky.
• Kvalita protektorů od české firmy Barum je rozlišena hvězdičkami: tři hvězdičky má protektor nejlepší kvality, určený pro použití i na přední nápravě. Nejhorší protektory gumárenský závod znehodnocuje při kontrole proříznutím pláště. Ostatní protektory s jednou nebo dvěma hvězdičkami jsou určeny pro provoz na zadní nápravě.
• Na protektory myslete při vyjednávání kupní ceny vozidla. Protektor poznáte podle vrubu na boku pláště (u protektoru bez obnovených boků pláště), případně má na boku pláště místo výrobce uvedenou firmu, která plášť protektorovala, a další znaky rozlišující kvalitu protektoru.
• Disky nesmí být příliš zkorodované, deformované a nesmí nést stopy po nárazech na obrubník. Všímejte si i prasklin na povrchu, především u disků vyrobených z lehkých slitin.
• U běžných osobních automobilů nesmí být axiální ani radiální házivost na obvodu disku větší než tři milimetry. Házivost zjistíte podle chvění volantu a chování auta při jízdě nebo alespoň přibližně otáčením odlehčeného kola a sledováním kola u nadzvednutého vozidla.
• Při propérování vozidla se kolo nesmí dotýkat jiných částí vozidla. To se většinou stává u upravených aut příznivců tuningu s příliš širokými pneumatikami nebo podložkami pod koly. Kontrolou na stojícím vozidle závadu nezjistíte. Víc vám prozradí najetí vyšší rychlostí do výmolu na silnici, při průjezdu ostrou zatáčkou nebo přejetí neupraveného železničního přejezdu „nepovolenou" rychlostí. Ozve-li se jakýkoli zvuk nebo drhnutí, je kolo příliš široké a v podběhu má nedostatek místa.
• Zkontrolujte i náhradní kolo. Při nadměrném a nepravidelném sjíždění některé pneumatiky vlivem špatného technického stavu vozidla je velmi snadné těsně před prodejem vyměnit poškozené kolo za neopotřebova-nou rezervu. I „rezerva" musí mít předepsaný rozměr kola a minimální výšku dezénu.
• Na kolech můžete snadno poznat i poruchu geometrie nápravy. Při nadměrné sbíhavosti jsou sjeté vnější hrany dezénu pneumatiky, při malé sbíhavosti (respektive rozbíhavosti) jsou naopak sjeté vnitrní hrany bě-hounu pneumatiky.

Karoserie automobilu

Karoserie je základem každého automobilu a v podstatě rozhoduje o vaší bezpečnosti v případě havárie. Za svého „života" si nastřádá mnoho boulí a poškození, které však šikovní klempíři dokážou skvěle opravit, a vy nemusíte nic poznat. Jak již bylo řečeno v jiné kapitole - především pod novým lakem a nově provedenými ochrannými nátěry se může skrývat mnoho „vy-retusovaných" poškození. A to už vůbec nemluvím o havarovaných vozidlech dovezených ze zahraničí, kdy například z použitelných zbytků tří havarovaných vozidel vznikne jedno nové, s dělicí rovinou u předních sloupků! Dnešní svařovací poloautomaty, pracující v ochranné atmosféře CO2, rovnací stolice a štěrkové tmely dokážou opravdu zázraky. Na pohled jako nové, po havárii se však může rozpadnout na dvě části jako krabička od mýdla - i takové jsou některé automobily po GO karoserie...

• Zkontrolujte pečlivě vnější i vnitřní povrch karoserie, a to i zespodu. Pátrejte po nerovnostech, prasklinách či deformacích, které jsou nejzřetelnější v místech upevnění výztuhy nárazníku a podlahy. Po každé větší havárii dojde v těchto místech ke zvlnění plechu, který lze jen obtížně vyrovnat do původního tvaru. Hodně vám napoví i nestejnoměrná vzdálenost mezi vnějšími díly karoserie, například mezi dveřmi a blatníkem, mezi kapotou a blatníky, mezi střechou a bočními dveřmi, přesah přední hrany kapoty motoru přes okraj předního čela apod.
• Ve značkové dílně i v některých stanicích STK vám bodovým měřidlem mohou změřit přesné vzdálenosti kontrolních bodů, a to nejen podélně, ale i v příčné rovině vozidla, popř. dokonce i v trojrozměrném měřicím systému. Podle výsledků měření vám s vysokou pravděpodobností řeknou, zda bylo auto bourané, či nikoliv. Technologie i vybavení pro toto měření jsou poměrně složité, a tak musíte sami zvážit, zda se investice do kontrolního měření vyplatí, či zda není lepší poohlédnout se rovnou po jiném autě od známého majitele nebo po vozidle s prokazatelně původním lakem, které žádnou havárii neprodělalo.
• Při zkušební jízdě si všímejte všech cizích zvuků a praskání karoserie. Většinou se jedná o prasklé bodové svary některých plechů (výztuhy v prazích, uvolněné výztuhy ve dveřích apod.).
• Samostatnou kapitolou je koroze karoserie. Na původním laku ji lze snadno rozeznat především na lemech blatníků, spodních okrajích dveří, prazích, pod rohy předního skla, hranách kapoty a víka kufru. Ovšem pod novým lakem ji už nezjistíte - můžete jen doufat, že všechny části karoserie byly před lakováním dokonale odrezeny nebo vyměněny.
• Po mnohaletém provozu bývají unaveny teleskopické vzpěry udržující víko kufru ve zvednuté poloze a víko padá dolů nebo není zcela otevřené. Oprava této banální závady vás přijde na 500-1000,- Kč, ale je nepříjemné do zakoupeného vozidla ihned investovat peníze - proto budíte při prohlídce auta všímaví.
• Vyzkoušejte otevírání i zavírání všech dveří, především u vozidel s centrálním zamykáním, kde oprava elektroniky je podstatně dražší než výměna táhel nebo plastových kloubů u klasicky ovládaných dveří.
• Zkuste zahýbat ve svislé rovině pootevřenými dveřmi a určete, zda je zjištěná vůle v pantech nebo je sloupek dveří zkorodovaný a hýbe se při viklání dveřmi.
• Místa na prazích vozidla určená k opření zvedáku také neopomeňte -zkuste pod určené místo podložit zvedák a auto nadzvednout. Sledujte přitom, zda se zvedá celé vozidlo a zvedák „nezalézá" do prahu vozidla, což by svědčilo o totální korozi výztuhy uvnitř prahu, popř. i vlastního prahu. V každém případě je významně narušena tuhost karoserie a na spadnutí je klempířská oprava spodní Části karoserie.
• Při zvedání auta zvedákem v jednom místě karoserie můžete provést ješ-tě další zkoušku: Zkuste postupně otevřít a zavřít všechny dveře10 a sledujte, nejsou-li zkřížené. Zablokuje-li se dokonce při zvedání některý zámek dveří, svědčí to o velmi špatném stavu karoserie. Kvalitu antikorozní ochrany dutin karoserie poznáte s největší pravděpodobností podle stavu antikorozních nátěrů uvnitř dveří vozidla. Abyste se mohli do dveří podívat, musíte nejdříve sundat loketní opěrku a pak odehnout vnitřní čalounění ze dveří.
• Opravovaná místa na karoserii poznáte podle počtu a umístění bodových svarů. Musíte si však předem zjistit jejich rozmístění u neopravovaného vozidla stejného typu.
• Téměř žádný opravář nemá k dispozici těsnicí tmel a plastizolový nátěr, používaný v automobilce při výrobě vozidla k utěsnění spojů a antikorozní ochraně. Podle barvy podlahy, podběhů a prahů na několika očištěných místech snadno poznáte, je-li celý automobil v originálním stavu, nebo jej již někdo opravoval.

Vnitrní prostor ve vozidle

• Největší pozornost zaměřte na rychloměr a počítač ujetých kilometrů. Při omlazování vozidla je totiž počítač kilometrů často upravován a jeho stav změněn. U mechanických rychloměrů tuto skutečnost někdy poznáte podle toho, že ne všechny číslice jsou umístěny výškově na stejné úrovni a některé číslo vyčnívá. Jinak zásahy do tachometru někdy poznáte až po jeho demontáži (ohnutý krycí plech, poškozené hrany šroubů, mastné otisky prstů či naopak nápadně čistý přístroj bez vrstvy prachu u vozidla starého několik let), ve většině případů však profesionální práci, kterou některé firmy provádí dokonce na zakázku, vůbec neodhalíte. Zde vám pomůže jediné - kupovat automobil od dobrého známého nebo vozidlo, o jehož provozu v minulosti máte dostatek informací (servisní kniha, doklady z pracovišť STK s uvedeným počtem ujetých kilometrů, podnikové nebo služební auto apod.).
• Podle vůle páčky stahovacího předního skla u řidiče a spolujezdce můžete odhadnout, jak často byl automobil používán.
• U volantu si všimněte, zda není deformovaný, rozpraskaný, popř. neschváleného typu. Malý sportovní volant je efektní a v rukou zkušeného řidiče usnadňuje i jízdu. Má-li však příliš tuhý střed a kovový věnec s pevnými příčkami, může vám při čelním nárazu způsobit vážné zranění hrudníku. Každý schválený sportovní volant musí mít na sobě homologační značku s písmenem E v kroužku.
• Všechna skla karoserie mají homologační značku, ze které lze určit rok výroby skla. Takto zjištěný rok výroby by měl odpovídat roku výroby vozidla. Může být o něco starší, ale nikdy ne novější. Pokud jsou některá skla „mladší" než vozidlo, znamená to jediné - vozidlo prodělalo havárii nebo je kradené a byla mu vyměněna všechna skla chráněná bezpečnostním kódem.
• Skla nesmí být prasklá a přední sklo poškrabané stěračem v zorném poli řidiče (což je v podstatě celé přední sklo). Bezpečnostní, ztmavovací či reflexní fólie musí mít homologační doklad, nesmí být příliš tmavá a v žádném případě použita na předním skle.
Především přední lepené sklo je náchylné k prasklinám vznikajícím zkroucením karoserie po menší havárii, při necitlivém zvedání vozidla, přejezdu větší nerovnosti nebo nárazem kamínku vymrštěného protijedoucím vozidlem. Pamatujte si, že žádná trhlina se nikdy nezastaví a může se kdykoli zvětšovat. Podobně i opravená skla průhlednou pryskyřicí nejsou na věky - působením ultrafialových paprsků se pryskyřice nebo použitý tmel barevně mění a časem zežloutne.
• V některých knihách doporučují autoři určovat počet ujetých kilometrů podle stavu sedadel. Já bych si to však nikdy nedovolil, protože v mém favoritu byla sedadla odřená a rozviklaná již po 30 000 kilometrech. Faktem je, že prosezená sedadla vám při delší jízdě pohodlí nepřidají, a vůle v uložení zase může zajímat techniky při technické kontrole. Zkuste také, zda lze sedadlem po celé délce bez drhnutí posouvat, zda spolehlivě drží v nastavené poloze i po opření zády a zda není karoserie v místě uchycení sedadel šrouby vytažená, přelakovaná nebo nenese stopy po vyrovnání kladivem. To by totiž jasně ukazovalo na prodělanou havárii těžšího kalibru.
• Přesvědčete se o stavu hlavových opěrek - zda některá nechybí, neviklá se, nepadá dolů či není z jiného vozidla, což by mohlo přispět k poranění krční páteře při nehodě.
• O bezpečnostních pásech platí totéž jako o sedadlech - podívejte se, zda v místě jejich uchycení není karoserie deformovaná, zkorodovaná nebo opravovaná. Pásy nesmí být roztřepené, rozkousané od psa ani vytažené. K vytažení pásů dojde sedící osobou při havárii - pásy se již nesmí dále používat, protože ztratí pružnost. Jak však poznat jejich vytažení? To vám neporadím, nad tím si lámou hlavu i odborníci. Určitým vodítkem by mohlo být vytažení vláken v oblasti, kde pás prochází sponou pásu (u ruční brzdy). Vyzkoušejte i funkčnost samonavíjecích pásů - při prudkém trhnutí pásem se musí odvíjecí mechanismus spolehlivě zablokovat a zastavit pohyb pásu.
• Vyzkoušejte si funkci topení, především zda funguje regulace teploty. Někdy se totiž pohybují jen ovládací páčky, zatímco nefunkční kohout topení zůstává stále v jedné poloze.
• Nezapomeňte zkontrolovat obsah lékárničky, zda obvazy a další obsah nemají prošlou dobu upotřebení. Zároveň si prohlédněte i další povinnou výbavu vozidla - zvedák, klíč na kola, náhradní žárovky a výstražný trojúhelník. Pamatujte i na hasicí přístroj, je-li jím vozidlo vybaveno -také on má určitou dobu použitelnosti, uvedenou na štítku u ventilu. Po jejím vypršení je nutné vyměnit hasicí médium, případně u některých ne-rozebíratelných typů celý hasicí přístroj.

Elektrické příslušenství

• Akumulátor mívá většinou na horní straně vyražené nebo na nálepce uvedené datum výroby. Jeho životnost je podle převažujícího způsobu provozu a údržby obvykle tři až pět let, takže si snadno spočítáte přibližné datum jeho budoucí výměny. Jeho stav si ověřte měřením napětí na svorkách při startování, které by u nabité baterie nemělo poklesnout pod 10 voltů.
• Měření napětí akumulátoru naprázdno (při vypnutém motoru i spotřebičích) nemá žádnou vypovídací hodnotu, to si raději změřte hustotu kyseliny hustoměrem a podle ní si na stupnici zjistěte stav nabití baterie. Někdy se na konci životnosti baterie začíná tvořit okolo pólových vývodů baterie (vlivem netěsnosti) zelený povlak, způsobený unikajícím elektrolytem.
• Máte-li k dispozici voltmetr s rozsahem 0-20 voltů, změřte napětí baterie při nastartovaném motoru přiložením jeho vývodů na svorky akumulátoru. Změřené napětí by se mělo v celém rozsahu otáček pohybovat v rozmezí 13,8-14,4 voltu, jinak je nutné vyměnit nebo (u starších vozidel) seřídit regulátor napětí.
• Karoserie v okolí baterie by neměla být poškozena nadměrnou korozí nebo nést známky po unikajícím elektrolytu. To by totiž znamenalo přebíjení akumulátoru vlivem neseřízené dobíjecí soustavy nebo poškozenou baterii, ze které uniká elektrolyt.

Světla

• Zaměřte se především na neporušenost vnějšího krycího skla a stav reflexní stříbřité vrstvy parabol předních světlometů. Paraboly nesmí být matné, nebo dokonce rezavé, jinak by pohlcovaly světlo vyzářené žárovkou a účinnost světlometů by byla příliš nízká. U vozidel dovezených ze zemí, kde platí povinnost používat světla celý rok, bývá trvale působícím teplem žárovky parabola zčernalá.
• Důležitý je i regulátor pro úpravu sklonu světlometů v závislosti na zatížení vozidla. Během let toto zařízení často přestane pracovat a při kontrole na STK je zbytečně důvodem pro odebrání technického průkazu.
• Nechybí na vozidle koncové světlo do mlhy? Podle nedávno přijaté novely vyhlášky o silničním provozu musí mít „mlhovku" (i dodatečně namontovanou) každé vozidlo.
• Pozorně si prohlédněte přední světlomety, zda nejsou z vnitřní strany vlivem přechodu z teplého prostředí do chladného, nebo vlivem deště zamlžené.
• Automobily dovezené do naší země z USA nebo z Japonska mívají červené zadní blinkry. U nás takové směrové osvětlení není povoleno, museli byste krycí skla po zakoupení vozidla vyměnit.

Ostatní části vozidla

• U nárazníků pátrejte po stopách deformace nebo prasklinách. Jakýkoli náraz nebo havárie většinou poznamená právě nárazníky, které se v některých případech dají opravit. Opravu rozeznáte podle nepatrně změněné barvy spoje (nárazníky však musí být čisté) nebo změněné struktury od tavné lepicí pistole na vnitřní straně nárazníku. Hmatem si zkontrolujte i vnitřní výztuhu plastového nárazníku, zda nemá ostré nebo nepravidelné hrany, stopy po rovnání, kladivu, lisu nebo zda nemá příliš nový či odlišný nátěr.
• Je-li na vozidle použito závěsné zařízení pro připojení přívěsu, prozkoumejte karoserii vozidla v místech, kde je závěsné zařízení připojeno. Vlivem nárazu jiného vozidla do závěsného zařízení mohlo dojít k deformaci podběhů, podlahy či dalších upevňovacích míst.
• Samozřejmostí by měla být i kontrola všech ovládacích mechanismů a elektrických spotřebičů. Na první pohled to možná vypadá stejně komicky jako kontrola automobilu před jízdou ve filmu „Vrchní, prchni!" -stěrače stírají, houkačka houká, světla svítí... Ale například nefungující doběh stěračů vám při dešti zkomplikuje výhled čelním sklem a odstranění poruchy vás může poradně potrápit.

Kontrola zespodu vozidla

Nikdy byste neměli zakoupit vozidlo, aniž byste si je prohlédli na rampě nebo alespoň na vyšším zvedáku zespodu. Kontrola podvozku a spodní části karoserie vám totiž může pomoci odhalit závady, jejichž oprava by se mohla neuvěřitelně prodražit. Některé úkony rozdělené podle montážní skupiny vozidla jsem již popsal v předešlých kapitolách, ty ostatní pak uvádím níže:

• Prohlédněte si spodní povrch převodovky, rozvodovky a olejové vany motoru, zda na některém místě neuniká olej. Tato závada není sice pro váš automobil příliš nebezpečná - musíte jen častěji doplňovat olej - může vás ale stát osvědčení o technickém průkazu.
• Spojovací hřídele a homokinetické klouby poháněné přední nápravy podrobte kontrole na obvodovou vůli - při zařazeném rychlostním stupni uchopte hřídel do ruky a zkuste s ní otáčet. Ozývá-li se při pohybu zřetelné cvakání, má za sebou kupovaný automobil přibližně 100 000 kilometrů nebo nadměrnou jízdu po městě.
• Pečlivě prohlédněte i palivové hadice a trubky, zda nejsou zteřelé, netěsné nebo zda není cítit unikající propan-butan při pohonu na LPG.
• I výfuk si zaslouží vaši pozornost, především střední díl s katalyzátorem. Někteří řidiči jej totiž pro zvětšení výkonu prorazí trubkou a tak naprosto zničí, což se vám může vymstít při emisní kontrole. A pořízení nového katalyzátoru není zrovna nejlevnější záležitost - neřízený katalyzátor stojí 6.000-10.000,- Kč, řízený katalyzátor 15.000-50.000,- Kč. Zkontrolujte zároveň i stav posledního dílu výfuku, který nejvíce trpí korozí.
• Netěsnost výfuku poznáte podle zvýšené hlučnosti nebo podle odlišného zvuku. Bývá někdy způsobena netěsnými spoji (spálené či vydrolené těsnění, „utržený" šroub na přírubách), ve většině případů je to však známka prorezivělého potrubí nebo výfukového tlumiče. Zjistíte to naprosto jednoduše - při běžícím motoru a zvýšených otáčkách motoru zacpěte měkkou podrážkou boty výstupní otvor. Syčení a v zimě i viditelný unikající kouř pak prozradí místo netěsnosti. Je-li výfuk v pořádku, musí po jeho ucpání poklesnout otáčky motoru, popř. motor po chvíli úplně zhasne.
• Prohlédněte si úchyty důležitých částí vozidla na podlaze, popř. skeletu vozidla - přední a zadní nápravy, motoru, převodovky. Úchyty nesmí být zdeformované a plech karoserie v jejich okolí musí být zdravý - bez známek koroze.

Kontrola vozidla za jízdy

• Přijedete-li na prohlídku kupovaného automobilu svým vozidlem (nejlépe stejného typu jako je kupované vozidlo) a s dalším řidičem, můžete po domluvě nechat kupované vozidlo při zkušební jízdě sledovat zezadu. Při jízdě v autě někdy nepostřehnete nezvyklé chování automobilu -řidič za vámi však ano. Můžete tak získat cenné informace o tom, jak se kupované vozidlo naklání v zatáčce, zda nejede po rovné silnici zešikma (důsledek špatného postavení náprav nebo havárie)...
• Při jízdě po volné a rovné silnici nebo dálnici si můžete srovnat akceleraci, výkon motoru a maximální rychlost s vozidlem, kterým jste dojeli na prohlídku kupovaného automobilu. Cennou informaci o mechanickém stavu vozidla vám poskytne i dojezdová zkouška, tj. srovnám vzdálenosti, kterou obě vozidla ujedou po dosažení stejné rychlosti a vyřazení na neutrál. Prodávající však může být vaším nezvyklým jednáním zaskočen, a tak postupujte obezřetně, aby si prodej vozidla nakonec nerozmyslel.
• Při jízdě si ověřte, že se opravdu přičítají ujeté kilometry a ručička rychloměru má plynulý chod bez vibrací a trhavých pohybů, signalizujících poškození ohebného hřídele náhonu nebo rychloměru.
• Během jízdy se zapnutým motorem vyzkoušejte, zda brzdový pedál nepruží a nemá nadměrný mrtvý chod bez brzdového účinku. Brzdicí účinek musí vyvolat hned první sešlápnutí pedálu. Nesmí se tedy stát, že při pivním sešlápnutí se pedál propadne až na podlahu a postupným „pumpováním" se zvedá od podlahy a brzdicí účinek narůstá.
• Na zaprášeném či pískem posypaném asfaltu si vyzkoušejte funkci a souměrnost účinku ruční brzdy. Při brzdění se auto nesmí stáčet do strany a obě zadní kola musí na silnici zanechat stejně dlouhou stopu po brzdění.